Kult štíhlosti na internetu. Vztah k tělu nenarušuje jen zakázaný „SkinnyTok“, tvrdí psychoterapeutka

„Jsou to ty stejné obsahy, ale lépe se maskují jako něco přípustného a stravitelného pro běžnou populaci,“ myslí si o trendech jako SkinnyTok klinická psycholožka a psychoterapeutka Tereza Maková z organizace 3pe. „Velká část společnosti žije v zóně narušeného vztahu k jídlu nebo k tělu, i když to třeba nespadne do onemocnění PPP (poruchy příjmu potravy). Clean eating, hormonální rovnováha, bihohacking nebo longevity jsou trendy, do kterých se to nemocné podhoubí přelévá. Jenom je zabalené ve snáz prodejné škatulky,“ dodává.

Současné obsahy a trendy na sociálních sítích můžou být nebezpečné v tom, že toxický přístup k životnímu stylu estetizují. „To, co je explicitně pojmenováno, jsou sebedisciplína a sebekontrola. Plyne z toho spousta nároků, kterým by měli lidé dostát za minimálního úsilí. Ve skutečnosti je to prodej úzkosti a strachu. Jak toho mám v běžném dnu docílit? Navíc podprahově je tam pořád velká fatfobnost, i když to tam není explicitně řečeno,“ říká klinická psycholožka a psychoterapeutka.

Podle Terezy Makové může být rozvoj poruch příjmu potravy spojený s extrémními nároky na stravu i životní styl. „Může to být postupné a plíživé, takže nemusí být snadné si toho všimnout. Můžu ale pozorovat, že jídlo začíná okupovat moji mysl svazujícím způsobem. Můžou to být ale také nároky na pohyb a zdravý životní styl, jako je suplementace doplňky stravy, nošení nejrůznějších ‚wearables‘, které nám měří veškeré parametry našeho těla,“ myslí si.

Proč se jako společnost tolik fixujeme na tělesnost a vzhled? Jak moc nás v tom formuje rodina a z ní pocházející narušený vztah k tělu? A proč bychom neměli udělovat nevyžádané rady nebo komentovat, když někdo zhubnul? Poslouchejte v nové Vlně.