Letošní Transmediale vyzývalo: Buďte drzí

"Reality Addicts" vyžadují víc než jen čistý povrch mediálního světa, totální iluzi televizního bezpečí, nám známé prostředí počítačových her nebo plochý zvuk mp3 přehrávačů. Užívají si paradoxy, oslavují technické defekty a hrají si s tím, co skoro je možné.

Club Transmediale

Club Transmediale je festivalem uvnitř festivalu. Jde o hudební program umístěný do berlínského klubu Maria am Ostbahnof (MAO). Club Transmediale má podtitul "festival pro dobrodružnou hudbu a spřízněná vizuální umění". Na takovou koncentraci neotřelých, odvážných a pionýrských projektů, především v hudební oblasti, člověk u nás těžko narazí.

Nabízí se samozřejmě srovnání s španělským Sonarem, holandským Strip festivalem nebo slovenským Wilsonicem. V Česku za pár dní uskuteční první podobná akce tohoto druhu díky organizátorům Sperm Festu, i když přirozeně ve skromnějších podmínkách.

Ale zpět do Berlína. Na letošním ročníku Club Transmediale vystoupil například projekt Jackson And His Computer, který je nyní upsán labelu Warp. Jeho hudbu v katalogu CTM.06 nazývají kolážemi dementní-disco-IDM (Intelligent dance music) - house. Jackson a jeho laptop předvedli zajímavou cestu do hloubi současné elektronické hudby, u které jste se ani chvíli nenudili a ani náhodou jste nemohli předpovědět, co se bude dít v následujících chvílích.

Na druhé stagi v tu chvíli paralelně šíleli elektro-metal-dromeové party. Šlo o přibližně následující metologii: metal, hip-hop, breakcore, mash-up, molodický noise-punk s výskytem absurdních mixů kytarových rifů, úchylných beatů, basových lomcováků, vysokorychlostního samplingu, country a japonských národních písní. Pokud tušíte, že by vás toto mohlo zajímat, piďte se po jménech jako Extreme Animals, Doddodo nebo OVe-NaXx.

Berlin macht frei

Další den programu byl věnován veselé elektro-popové strojové hudbě, samplingu a Moogovým syntezátorům.

Legenda této hudby se jmenuje Jean-Jacques Perry - více než sedmdesátiletý pán, kterému publikum muselo odpustit, že "jel" z playbacku, vždyť pamatuje spolupráce s takovými jmény jako Jean Cocteau nebo Edith Piaf . Klaun-princ avantgardy "in da club". Jeho slova využili organizátoři CTM.06 i do své reklamy: "Nejlepší hudba je taková, která poteší děti tak, že budou tancovat". Jistá míra infantility byla neoddiskutovatelná.

Felix Kubin byl o poznání inovativnější a bez ostychu též na pódiu performoval, klávesám nedal chvíli pokoj a samply pouštěl jednou z Mini Discu jednou přímo z Gameboye. Jjsem si však jist, že toto by v ČR skoro nikdo neskousl.Berlin macht frei. Toho večera Třeti byl Marius Watz, toho pořadatelé zařadili sice na začátek, ale podle mne byl nejzajímavější, byla to show non plus ultra, samply nemilostrdně lítaly, sám do toho v několika tracích rapoval, jindy to byl breakcore.

Šlo o relativně hodně předpřipravené tracky, tak ale aspoň sám obsluhoval i video projekci. Tento večer byl věnován fenoménu loopů, samplů, prostě zvukových, video aj. smyček

Club Transmediale|foto: David Beránek

"Reality Addicts" potřebují smysl pro humor. Humor jim pomáhá zdůraznit protiklady, spojit nespojitelné a objevovat alternativní reality. Humor je komunikace, prolamuje izolaci a otvírá dveře Jinam. Humor je jejich nejoblíbenější forma sociální kritiky.

Vedle Transmediale je v Berlíně velmi zajímavá také místní minimal´n´click scéna. Tato je především pro ty co chtějí také tancovat, ale na inteligentní a neohranou hudbu. Narazíte na ni v některých místních malých barech a klubech. Bohužel jak typické, že toto k nám stále nedorazilo.

Club Transmediale|foto: David Beránek

Na vině jsou jak promotéři, tak především naši posluchači a tanečníci, kteří dávají raději přednost rychlosti před náladami a city. Nemusí jít jen o prostý DJing, může jít i o kombinaci DJingu s laptopem nebo i o regulérní kapelu. Např. Vierte Heimat kombinují silný soulový zpěv vietnamské zpěvačky, elektrickou kytaru, laptop a efekty. Možná se s nimi v budoucnu setkáme i v Praze.