Lindstrom a Christabelle - spojení bez duše

1. únor 2010

Norský producent Hans-Peter Lindström, který má masivní podíl na současné oblibě tzv. kosmického diska, loni nadchl svou povedenou deskou Where You Go I Go Too, která nabídla elektropop v až symfonickém balení. Jeho novinka Real Life Is No Cool se obrací spíš k osmdesátkovému popu, funku a house music, a přestože disponuje mnoha poutavými momenty, konečný tvar působí tak trochu mdle.

Zásadní problém tu vězí v nepřesvědčivém propojení Lindströma-producenta a jeho pěvecké múzy Christabelle Sandoo. Její netečný, emocionálně nevýrazný vokál v kombinaci s improvizovanými texty a "broken english" ve výsledku shazuje Lindströmovy psychedelické taneční variace.

Norský bijec i tady umí napěchovat vybrané skladby množstvím vtipného syntezátorového šrotu, melodií a studiových efektů i fíglů, a neznít u toho přeplácaně.
Jenže v úhrnu je album kvalitativně dost nevyrovnané; po nápaditém tanečním hitu se převalí vata, po unylém tracku se vyloupne svěží, dobře zkonstruovaný singl. Nevýhodou jeho přístupu navíc zůstává okázalé množství referencí do 80. let: chvílemi už přestává být jasné, zda jde o důvtipnou resuscitaci diska nebo o poněkud lenivý retro pastiš.

01083836.jpeg

I když pomineme fakt, že tři z deseti tracků už vyšly na předchozích Lindströmových nahrávkách, a že skrytým tématem tady je střídavě úspěšně hledání harmonie mezi hudbou a vokálem, nejpřesvědčivější na desce Real Life Is No Cool zůstane její název.

Spustit audio