Lukáč a Sedláčková: Nikdy jsme nedoufali, že to všechno můžeme někdy uvidět na vlastní oči!

15 fotografií

Luděk Lukáč je profesionální řidič, naprostou většinu kilometrů na společných cestách řídí on. „Například z 15 000 kilometrů cesty po Střední Asii jsem řídila asi 150 v Kazachstánu. Bylo to stepí pořád jen rovně,“ směje se Jolana Sedláčková, jeho partnerka, profesí sociální pracovnice, která pomáhá s integrací cizinců v Česku. O společných cestách informují na facebookové stránce Po vlastní ose.

Společně jezdili už dřív po západní a severní Evropě, pak se vydali na východ. „Zlomová cesta vedla do Rumunska a Ukrajiny. K nim přibyla i Moldávie,“ říká Jolana. „V práci se v té době totiž začala potkávat s ženami z Moldávie. Většinou byly velmi vzdělané, ale tady pracovaly zpravidla v úklidových firmách. V duchu jsem si kladla otázku, proč přijely k nám, aby tady dělaly to, čemu se Češi vyhýbají. Poznání z takové cesty člověka rozhodně ovlivní.“ Pak přišla v roce 2014 velká cesta po Balkáně do Turecka a Gruzie. „Na této cestě jsem se naučila spoustu věcí. Už vím, že nic nemusí být takové, jaké se zdá na první pohled,“ napsala Jolana o cestě v jednom webovém cestopisu.

|foto:archiv Luďka Lukáče a Jolany Sedláčkové

„Uprostřed vyprahlé pusté krajiny se může objevit obrovské jezero plné života. Skály mohou mít tvary obřích komínů, cukrových homolí a termitích hnízd protkaných systémem lidských příbytků. Uvnitř sopky může být život. Věci, které neznáte, které ve vás vzbuzují strach, nemusí být vždy váš nepřítel a i v té nejzapadlejší a nejchudší vesnici na hranicích s nebezpečnou Sýrií můžete potkat vlídné tváře, které vás přivítají jako vzácné hosty.“

Letos následovala právě výprava do Střední Asie – Kyrgyzstánu, Kazachstánu a Tádžikistánu, která byla hlavním tématem rozhovoru. Horská jezera, příjemná i nepříjemná setkání s policií, řízení ve východním provozu a další témata... Poslechněte si záznam rozhovoru!

Pozn.: Pořad vznikl na doporučení a tip jednoho z posluchačů – vaše doporučení jsou vždycky vítaná!