Má hudba není temná, spíš melancholická. Trentemøller se na novém albu noří do hlubin paměti
Na hudební scéně se Dán Anders Trentemøller začal výrazněji prosazovat až po třicítce. Nejprve jako DJ, posléze coby autorský hudebník s eklektickým hudebním záběrem oscilujícím od postrocku až k melancholické taneční elektronice. V letošním roce vydal novou desku Memoria, která barevný rukopis autora potvrzuje. V rozhovoru se budeme bavit nejen o novém albu, ale také o způsobu skládání, vztahu k filmové hudbě nebo remixům, pro které je na hudební scéně také ceněn.
Jaké to je být po více než třech letech na turné?
Je to hezké, i když na druhou stranu obtížné. Obchod s lístky v předprodeji zažívá výraznou změnu v chování fanoušků. Dalo by se říct, že jde o spojení postcovidového šoku se současným vlivem inflace. Na akce chodí méně lidí než dříve. Já si zatím nemůžu stěžovat, ale boj o fanouška na hudební scéně je rozhodně těžší než v letech před covidem.
Když už se motáme okolo nové desky, proč dostala název Memoria? Bylo na čase ohlédnout se po dvou desetiletích v hudebním průmyslu nazpět?
Když jsem uvažoval o názvu alba, měl jsem na mysli spíše pojem paměti, protože tvorba hudby je pro mě do značné míry založena na vzpomínkách. Uvědomil jsem si, že spousta nápadů ke mně přichází ve chvíli, kdy se chystám usnout. V těch pěti nebo šesti minutách, kdy se pohybuji v prostoru mezi bděním a hlubokým spánkem. Často se mi tyto nápady vypaří z hlavy a já pak uvažuji o tom, čím to je, že na mě útočí zrovna v této době. Nejsou to hotové nápady: jsou to jednotlivé atmosféry, rytmické vzorce, někdy dokonce i melodie. Pak přemýšlím o tom, co zůstane v paměti, co zmizí a co se zasune nazpět do podvědomí.
Jsou také chvíle, kdy slyším písničku, která mě zasáhla jako teenagera. A o třicet let později, když se s ní setkám třeba v rozhlasovém vysílání, mě neomylně vrátí v čase do toho okamžiku a místa, kde jsem ji poprvé uslyšel. Stejně jako vůně, které mají podobnou schopnost nás vracet do dětství. Krátkodobá a dlouhodobá paměť, jejich mechanismus, to je velmi inspirativní téma. Paměť je naší nezbytnou součástí a já se k těmto záchvěvům během nahrávání letošní novinky obracel poměrně často.
Proč nedal nový singl s Trickym na novou desku? Proč už neskládá tolik remixů? Jak moc se živá podoba písniček liší od studiových nahrávek a jak Anderse zaujal letošní koncert The Cure? Poslechněte si celý rozhovor s Trentemøllerem.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
