Mainstreamová média a policie vytvořily pocit války, říká o protestech proti MMF sociolog Císař

Ondřej Císař
Ondřej Císař

Na podzim roku 2000 se v Praze konalo zasedání Mezinárodního měnového fondu a Světové banky. Summit finančníků a bankéřů z celého světa vyvolal masivní protesty, které média a politici dlouho dopředu označovali za velké nebezpečí. Běžný Pražan a Pražanka měli podle instrukcí zůstat na konci září schovaní doma. „Mluvilo se o tom jako o válce v ulicích,“ popisuje v rozhovoru ze série Po sametu sociolog a politolog Ondřej Císař.

26. a 27. září 2000 Česká republika jako první z postkomunistických zemí hostila zasedání Rad guvernérů Mezinárodního měnového fondu a Světové banky. Proti těmto institucím a globalizaci do Prahy přijeli demonstrovat lidé z celého světa. Summit provázely protestní akce, během kterých došlo k několika střetům s policií. Pořádek v Praze zajišťovalo 11 000 policistů. Během nepokojů bylo zhruba sto lidí ošetřeno v nemocnicích, polovinu z nich tvořili policisté. Zadržených bylo 900 lidí. Některé z případů měly soudní dohru a končily nejčastěji zákazem vstupu do země. Podle očitých svědků potyčky nebyly tak tvrdé, jak je vyobrazila média. Veřejnost poprvé od listopadu 1989 podporovala policejní zásahy proti lidem v ulicích. Češky a Češi po dekádě, kdy ve veřejném mínění převládal pro-kapitalistický pohled na svět, problémy, na které upozorňovali demonstranti, zřejmě nechtěli přijmout.

Účastník protestů Michal, se kterým jsme vedli rozhovor v hlavní epizodě Po sametu, mluvil o tom, že policie a média vyvolaly v lidech pocit strachu z nebezpečných demonstrantů. Je to tak?

Nemám data, která by přesně řekla, kolik procent občanů a občanek Prahy se bálo. Ale to, že média vysílala příspěvky o tom, jak se obchodníci připravují na střety, jak plánují zabedňovat výkladní skříně, to se dělo. Minimálně podle některých interpretací to vedlo k tomu, že průměrný Pražan z toho měl obavu.

Takže zasedání mělo na jednu stranu vzbuzovat ve společnosti pocit, že jsme konečně součástí toho „velkého západního světa“, ale taky se měla schovat pod zem a všechno zamknout. Jak tohle na veřejnost působilo?

Máme politickou kulturu budovanou od revoluce v roce 1989, která je demokratická, zároveň ale politický mainstream 90. let demokracii chápal docela elitářsky. Demokracie byla založena na soutěži politických elit, občané rozhodují především ve volbách. Všechny ostatní strategie, které do demokratického repertoáru patří, například účast na demonstraci, nebyly interpretovány jako něco, co patří do koncepce občana. Na jedné straně jste měl kultivovanou politickou elitu, která se nás snaží dostat do vyspělého, západního světa, na druhé máte kazisvěty, kteří nechtějí vést dialog a protestují způsobem, který nepatří do kultivované demokracie.

A to byl obraz, který vytvořily samotné protesty?

Ten obraz se vytvářel už před samotnými protesty, tím důrazem na bezpečnostní složky, zdůrazňováním rizik, která nechci bagatelizovat. Na druhou stranu – dvanáct tisíc protestujících v Praze mi nepřijde jako závratné číslo. Reportování mainstreamových médií ten negativní obraz jen potvrdilo, což ilustruje často citovaná titulní stránka deníku Mladá Fronta DNES s titulkem Válka v ulicích Prahy. Mluvilo se o tom jako o válce v ulicích. To je něco, co v ulicích demokratického města prostě občan nechce vidět.

Demonstrace vyvolaly velký zájem médií, způsobily ale něco zásadního v české debatě o globalizaci? I o tom jsme si povídali se sociologem a politologem Ondřejem Císařem. Poslechněte si rozhovor a pro kompletní obrázek si dejte i ústřední epizodu série Po sametu o protestech proti pražskému zasedání Mezinárodního měnového fondu a Světové banky v září 2000.

Česko si připomíná 30. výročí sametové revoluce. K naší moderní historii už patří i třicet porevolučních let, která však ti nejmladší posluchači Radia Wave zčásti znají jen z vyprávění. V podcastové sérii Po sametu proto zkoumáme deset zásadních polistopadových milníků, které formovaly naši současnost. Vracíme se na místa, kde konkrétní události probíhaly, hovoříme s lidmi, kteří byli jejich součástí. Podcastem provází Vítek Svoboda a o dvě dekády zkušenější Lucie Vopálenská, tedy novinářka, která události zažila, a moderátor, který se na ně díval dětskýma očima. Poslouchejte deset příběhů, které ovlivnily dobu, ve které žijeme, na wave.cz/posametu. Přihlaste se k odběru podcastu na wave.cz/podcasty.