Mají škrty v kultuře vyvažovat filantropové? Výtvarná scéna diskutuje o etice financování umění

Pusťte si rozhovory s účastníky debaty o původu a etice peněz ve výtvarném umění

„Podnikatelé, kteří touží být společensky viditelní, si skrze sponzorování umění, darování určité části svých peněz, budují dobré jméno. Tímto způsobem legitimizují v očích veřejnosti své často excesivní příjmy,“ popisuje proces upevňování statusů pomocí podporování umění kurátorka kolektivu Display: Sdružení pro výzkum a kolektivní praxi a pedagožka na FAMU Hana Janečková. Hana byla jednou z diskutujících na plénu, které koncem září svolaly platformy Artalk.cz a Artyčok.tv do Galerie Kurzor pod názvem Peníze, nebo život. Tématem setkání byla právě institucionální kritika, která je iniciována sítí Feministických uměleckých institucí. Jedním z hybatelů debaty byl i Václav Drozd, jehož článek pro Artyčok.tv, upozorňující na finanční toky stojící za nově vznikající Kunsthalle Praha, vyvolal právní odezvu rodinné Nadace manželů Pudilových zřizující Kunsthalle. Drozd od debaty očekával větší snahu umělecké komunity bránit veřejné instituce a podporu jejich fungování, zatímco umělci sami se spíš snažili vyrovnat s etickými problémy spojenými se spoluprací s novými institucemi.

Kurátor Fotograf Gallery Jiří Ptáček odstartoval diskusi zmínkou nedávno proběhlého rozhovoru s umělcem. „Umělec se mě ptal na odprodej Nadace manželů Pudilových. Samotná polemika o tom, jestli mu můžeme nabídnout nějakou alternativu, vycházela z faktu, že umělec si představuje kariérní růst. Na poli veřejných institucí prostor k seberealizaci je. On mi ale pokládal otázku, jakým způsobem se to může obrátit v něco, čemu se říká příjem. A tam měl kus pravdy v tom, že sice se objevují hlasy, aby si lidé promysleli, s kým budou spolupracovat, aby se odhodlávali i odmítat, ale zároveň nemáme připravené struktury, které by to umožňovaly. Nemůžeme například operovat s nepodmíněným příjmem pro umělce,“ popisuje Jiří Ptáček situaci, která dobře ilustruje dilema, jímž umělci poslední dobou procházejí. Sice se na ně valí kritika od kolegů z branže, pokud spolupracují se soukromými mecenáši, ale zároveň neexistuje jiná funkční a rozvinutá strategie, jak si zajistit živobytí uměním. Sám Ptáček nedávno prošel složitým rozhodovacím procesem, jestli přistoupit na kurátorování výstavy v nově vznikající galerii Telegraph, kterou v Olomouci zřizuje kontroverzní ředitel exekutorského úřadu v Přerově Robert Runták.

Téma artwashingu není ve světě nic nového. Největší světové galerie jako Serpentine Galleries, MoMA nebo Tate Modern přijímaly peníze například od rodiny Sacklerů, spoluzodpovědné za opiátovou krizi v USA. Slovo samotné odkazuje ke greenwashingu. Tak se nazývá praxe, která má uvrhnout na společnost nebo firmu dobré světlo pro její ekologické aktivity, které jsou ale ve skutečnosti jenom marketingovým tahem bez reálného pozitivního dopadu na životní prostředí. „Filantropie je neoliberální dogma. Ve většině západních zemí, kde je součástí kulturní politiky států, je velice úzce propojená s rozpočtovými škrty pro kulturu. Filantropie legitimizuje vlastníkům prostředků jejich často špinavé peníze,“ tvrdí Hana Janečková.