Malé i ušmudlané filmy Ostrava Kamera Oko

„Rozhodli jsme se, že uděláme trochu alternativní festival a budeme ukazovat nejnovější filmové trendy. A i snímky pro člověka, který si řekne ‚kameramanská tvorba, to znamená obří hollywoodské velkofilmy, davové scény, obří kulisy‘, tak jemu může připadat, že naše filmy jsou malé a že nejsou úplně perfektně udělané,“ vysvětluje na úvod rozhovoru Anna Kopecká, ředitelka filmové přehlídky.

„Snažíme se ukázat, že kameraman musí hrozně přispět k tomu, aby film dopadl tak, jak má. I když ten film má vypadat třeba tak trochu ušmudlaně, tak ta kamera je velice důležitá,“ doplňuje.

V hlavní soutěži Ostrava Kamera Oko letos najdete šest celovečerních zahraničních filmů uváděných v české premiéře: „Film, který vyhrál v Rotterdamu a potom bude uveden do českých kin, Radio Dreams. Poslední snímek Wima Wenderse v 3D, Krásné dny v Aranjuez, který teď byl v Benátkách a do českých kin se dostane díky Cinemartu. A potom další čtyři filmy, které si nejsem jistá, jestli je možné vidět ještě někde jinde,“ vypočítává Kopecká a uvádí, proč se rozhodli zařadit první jmenovaný snímek, íránsko-americkou koprodukci, kde před kamerou jamuje první afghánská rocková kapela Kabul Dreams s Metallicou: „Vypráví o malé rádiové stanici, která vysílá ve fársí, to znamená, že herci jsou rodilí mluvčí. Film jsme viděli už někdy po Rotterdamu. Líbilo se mi na něm, že mi hrozně připomíná takovou poetickou náladu Jima Jarmusche nebo Akiho Kaurismäkiho. Trochu jsme si říkali, že nějakým způsobem možná i Knoflíkáře Petra Zelenky.“

Ačkoliv je moravskoslezská přehlídka zaměřená hlavně na kameramany, hostí různé typy filmařů, mezi nimiž se letos představí s rozdělaným filmem i režisér Tomáš Pavlíček. Na čem pracuje? „Film se jmenuje Sešlost, v sekci Work in progress ho prezentuji ve fázi, kdy je dokončen scénář, ale natočeno není vůbec nic,“ stvrdil naše marné snahy googlovat upoutávky na chystanou novinku režisér.

Posluchačům dokonce vyzradil základní dějovou linku: „Je to o umírání jedné epochy v životě jedné rodiny, a to je epocha chataření. Rodina se zde loučí s chatou. Začíná ve chvíli, kdy matka s otcem prodávají chatu a mají jenom předat klíče kupci, chata je už prodaná. V tu chvíli se zjistí, že matka to nějakým způsobem nedokáže. Jako kdyby na chvíli ještě chtěla vzdorovat a říci, že tato etapa života ještě neskončila.“