„Mám ráda kýč, trapnost a stud. Seriózních performerek je u nás dost,“ říká umělkyně Kača Olivová

6. září 2018
Umělkyně Kača Olivová

„Nahá bych chodila pořád, kdyby tu bylo dost teplo a nebyl to problém. Kýč miluju, bez něho to nejde; nejlepší materiál jsou plasty a nejlepší jsou fejky,“ říká Kača Olivová, finalistka Ceny Jindřicha Chalupeckého. V dopoledním rozhovoru na Radiu Wave promluvila o svém přístupu k tělesnosti, feminismu a o tom, jak těžké je oddělit osobní život od performance.

„Bylo to pro mě překvapení, letos jsem se vlastně přihlásila jen tak pro formu, než mi bude těch pětatřicet,“ komentuje performerka a umělkyně Kača Olivová dojmy ze své letošní nominace na Cenu Jindřicha Chalupeckého, která je od roku 1990 v Česku udělována výrazným mladým umělcům.

Její performance se týkají feminismu, sexuality, tělesnosti a nahoty, kterou vnímá naprosto přirozeně. „Chodila bych nahá pořád, kdyby to nebylo problematické a bylo u nás permanentně dost teplo,“ říká Olivová a dodává, že ráda spolupracuje i se svým partnerem Aloisem Stratilem. Vnímá ho mimo jiné jako materiál k tvůrčímu procesu, jehož prostřednictvím může mužské tělo stále objevovat.

Olivová má spoustu aktivit a projektů, jedním z nich jsou i Kojící guerilly. „Byla jsem číšnicí v kavárně oslovena, jestli bych se při kojení nemohla zahalit kvůli lidem, kteří tam obědvají a není jim příjemné se na mě dívat. Potřebovala jsem to zpracovat, a tak jsem oslovila asi deset dalších žen, do kavárny jsme se vrátily a kojily tam společně. Už několik let tvoříme podpůrné kojící skupinky, dokonce jsem prošla kurzem laktační poradkyně,“ uzavírá.

Jde podle Kači Olivové oddělit běžný život od performance? Jak se Brno podepsalo na způsobu její tvorby? Poslechněte si celý rozhovor.

Spustit audio

Související