„Stane se to, vybuchne to, tečka.“ Lukáše Hofmanna baví práce s nakumulovanou energií

22. květen 2018

On Air

Jedním z pětice letošních finalistů Ceny Jindřicha Chalupeckého je student pražské AVU Lukáš Hofmann. Aktuálně kurátoruje skupinovou výstavu A Guiding Dog for a Blind Dog v pražské galerii Futura, ve své vlastní, multidisciplinární tvorbě propojuje světy módy, performance a umění v díla, jichž je zároveň sám často součástí. V rozhovoru jsme probrali jeho „sociální sochařství“, vztah k divadlu či módním přehlídkám a došlo i na vysvětlení významu jeho umělecké přezdívky Saliva.

„Hodně mě baví komprimovaná, kumulovaná energie,“ vysvětluje Lukáš Hofmann svůj vztah k módním přehlídkám, jež může jeho tvorba vzdáleně připomínat. „Je jí tam velké množství, aby pak zároveň za pár minut bylo po ní. Stane se to, vybuchne to, hotovo, tečka. A pracujeme na další sezóně.“ Do svého světa takzvaného sociálního sochařství si nejčastěji vybírá známé a přátele, nejdůležitější jsou pro něj ale aura a charisma jednotlivých performerů. „Na jednu stranu se jedná o komunitu mých přátel, ale současně je to diverzní skupina lidí, která vibruje různými charaktery.“

Pro Lukáše je také důležitá autonomie a civilita perfomerů, na rozdíl od extatického herectví. Spíš než choreografii s nimi řeší vyvolávané pocity a spontaneitu. „V podstatě sochám připravím určitou kolektivní situaci, vytvářím ji fyzicky, aby se člověk mohl cítit být součástí toho soukolí.“ Jeho součástí je ale zároveň často i on sám. „Možnost zpřítomnění se je pro mě vzácná, což je takové symptomatické téma dnešní doby. Člověk má v sobě nastřádanou agresi, která je ale zároveň otupělá, a performance je pro mě magickou situací, při které se to zpřítomnění snažím zprostředkovat,“ vysvětluje Hofmann.

Jaký má Lukáš vztah k urbanismu a proč opustil studium architektury? Poslechněte si celý rozhovor mimo jiné i o tom, co všechno pro finalisty Ceny Jindřicha Chalupeckého obnáší období mezi nominací a vyhlášením výsledků.

autor: Jarda Petřík