Maroko a hašiš: Od rituálu ke konzumu
Maroko je v bouřlivých letech mnohem klidnější než ostatní země tzv. Maghrebu. Vyčnívá i v jiných ohledech. Stejně jako Egypt přitahuje turisty, ale většinou odlišného typu. Místo pobytů all inclusive nabízí lezení na impozantních skalách či treking ve velehorách, syrová marocká městečka s ušmudlanými kavárnami a levnými hotely pak přitahují tzv. batůžkáře. Mnozí mladí Evropané v Maroku vyhledávají opojení z proslulého hašiše, jehož konzumace tu má dlouhou kulturní tradici. Jedním z center jeho výroby je Chefchaouen, malebné městečko v severních horách.
Při procházce útulnými uličkami mezi modrobílými domy potkávám další a další řemeslníky. Působí velmi zručně, jejich produkty jsou vkusné a zároveň docela levné. Zdá se, že v Chefchaouenu panuje na marocké poměry blahobyt, nejen díky řemeslům. Večer se v jediné zdejší hospodě nabízející pivo seznamuji s třicetiletým Adnanem. Pochází prý z rodiny tradičních pěstitelů marihuany. Farmařením, jak své profesi říká, se zabývá od třinácti.
„Maroko je továrna a Evropa trh. Marihuanu a hašiš dostáváme do Evropy různými způsoby. Kvalitnější zboží většinou pašují letadlem cestující jednotlivci v žaludku, zabalené do igelitu. Pak se tady vyrábí i velmi špatné konopné drogy, v Maroku hodně levné. V tomhle byznysu se hodně angažují mafie z Evropy. Přidávají do marihuany různé chemikálie, takové výrobky z konopí pak převážejí na malých lodích z přístavu Tanger do jižního Španělska. Směrem na sever jejich cena postupně výrazně narůstá,“ říká Adnan.
Adnan je synem lokálního politika a básníka, jeho společenskou prestiž prý vystihuje neskromný pseudonym Generál. Pěstitelů marihuany je v celé oblasti pohoří Rif podle Adnana přes půl milionu. Nepoddajné a dříve dosti utlačované horaly převážně berberského původu nechávají monarchie i policie od jisté doby na pokoji. Oficiálně ilegální marihuanu přehlížejí, i s ohledem na to, že ve zdejší kamenité půdě se bramborám nebo rajčatům nedaří. Policisté se sice nestarají o marihuanu, uplácet je ale prý musejí výrobci hašiše, kterým je i Adnan, zaměřený na klientelu z řad turistů.
„Běžní, menší zemědělci prodávají marihuanu velkým mafiím, které jim dávají málo peněz a za hodně pak prodávají… Já to raději prodávám skutečným vyznavačům konopí, rastafariánům. A jak vypadá náš pracovní rok? V březnu zasadíme semínka, půdu pak hnojíme zvířecím trusem. V dubnu odstraníme samčí rostliny, které mají málo účinné látky THC. V květnu a červnu zaléváme, přes léto necháváme konopí růst na slunci. Na přelomu srpna a září sklízíme, pak sklizeň asi dva týdny sušíme a skladujeme doma v chladu. V říjnu pak z paliček vyrábíme hašiš. Ze sto kil máme jedno kilo kvalitního hašiše. To tady stojí 1000 euro, ale v Amsterodamu až 28 000 euro.“
Pro Generála pracují pěšáci, nabízející hašiš přímo v ulicích. Ačkoliv profituje hlavně z Evropanů, vnímá konopný obchod s nimi jako v jistém smyslu úpadek zdejší hašišové kultury od rituálu ke konzumu. Ještě to ale podle něj není tak zlé: „Chtěl bych, aby marihuana byla legální, ale jenom v Evropě. Když by ji legalizovali tady, tak by sem přišly velké společnosti a nadiktovaly si výkupní ceny. My bychom pak dřeli za almužnu, podobně jako venkované v Číně nebo chlapci na kakaových plantážích v Pobřeží slonoviny. Teď si žiju jako normální člověk v Evropě. Mám na jídlo, na kalhoty, na teplou sprchu. Evropané si možná představují typického dealera marihuany jako boháče, to já ale nejsem, nemám Ferrari.“
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
