Mayen: Jakmile vezmu kytaru a píšu, tak ze mě leze tohle

Mayen nominoval do Czechingu Pavel Turek, protože: „Je to kapela hotová po všech stránkách, natočila v loňském roce výrazné EP a hraje skvělé koncerty. Je to kapela, která hraje veselé písničky o smutku a smutné písničky o radosti. To právě pokládám za osobité a mohli by tím venku zaujmout.“ Pro své favority můžete hlasovat na rozhlas.cz/czeching. Vyhlášení vítězů a koncert všech nominovaných proběhne 27. září v budově Českého rozhlasu.

Pamatuješ si na svoje první nahrávání nebo první hudební počin? Jak to probíhalo?
Lukáš Vydra: S hudbou jsem začal na střední škole, ale to jsem dělal rap. To jsem byl MC. Až pak, když jsem šel do Prahy na vejšku, tak jsem se začal učit na kytaru a třeba tři roky jsem si psal písničky do šuplíku a až po státnicích jsem začal hrát jako kytarista v kapele Girls on Drugs, nyní Deaths. A právě jsem Igorovi hrál nějaký svoje songy a jemu se to hrozně líbilo a říkal, že to nahrajem. Takže ty věci, který hrajem teď, to je třeba tři roky zpátky. Tenkrát jsem ještě neuměl v žádným softwaru a bylo to v úzký spolupráci s Igorem. Koukal jsem mu přes rameno do Abletonu, jak to dělá a co obnáší domácí nahrávání. Teď už jsme v tom soběstačnější. Je to pořád home recording, nahráváme v ložnici. Jediná studiová práce je, že to pak posíláme na mix. Jinak všechno nahráváme sami doma na minimální technický zázemí.

V současnosti je to docela běžná praxe. Uvažoval jsi ze začátku o koncepci toho nového projektu? Jak se to posunulo od rapu k dream popu?
Lukáš Vydra: Já jsem tam měl dlouhou hudební pauzu po rapu. Během studia jsem se věnoval literatuře, ale hudebně jsem prošel vývojem přes Boba Dylana k nějakýmu kytarovýmu popu. Poslouchám strašně moc hudby, rap mě pořád baví. Ale jakmile vezmu kytaru a píšu, tak ze mě leze tohle. Třeba mě baví elektronická hudba, tak je to tohle. U mě je to takový nevědomý proces. I když třeba začnu na synťák. Asi je to dobrý, že máme nějaký rukopis, co se týče melodií a aranží.

Teď už Mayen nejsi jen ty, je to celá kapela, a ty všechno produkuješ?
Lukáš Vydra: No. Ze začátku to byl sólový projekt, i jsem to hrál sám. Potom jsem začal přibírat lidi na živý hraní, až z toho vznikla regulérní kapela. A jak jsem se sehráli a sblížili i lidsky, tak to děláme společně. Já přinesu nějakou kostru, základní melodii a text a společně to aranžujeme a nahráváme.

Naučil jsi se od svých spoluhráčů něco nového?
Lukáš Vydra: Druhej kytarista Lukáš je technicky výbornej hráč. Já jsem pravý opak, neumím noty, hraju intuitivně, ani nevím, co hraju za akordy. Jeho zajímá jen tak kytara, rozumí těm efektům. Od něj jsem se právě naučil, jak pracovat s efektama. A do té doby, než přišel basák Josef, jsem bral tu basovou linku, že tam musí být, ale hrozně jsem to zanedbával a pak jsem zjistil, že když je ta basa dobře zahraná, tak je to pak hrozně „groovy“.

Mayen

Když jsme u tebe natáčeli, všimla jsem si, že máš v knihovně zajímavé tituly. Ty si píšeš své texty, ale hlavně anglicky. Psal jsi někdy i česky?
Lukáš Vydra: Když jsem se učil na kytaru, tak jsem psal nějaký básně, a dokonce jsem měl ve škole seminář psaní písňových textů. Psal jsem takový folk. Ale táhne mě to k tomu popu a automaticky mi naskakují texty v angličtině. K tomuhle druhu hudby se mi líp vyjadřuje anglicky. Ty texty samy o sobě nějakou literární hodnotu nemají, spíš emocionální. A na to, co chci říct, mi to stačí a přijde mi to vhodnější.

Máš pocit, že ta čeština je něčím zatížená?
Lukáš Vydra: Podle mě úplně nefunguje v tomhle typu hudby, v popu. I když mám rád kapelu Role, kde to funguje. Taky se trochu bojím, že bych to najednou zatížil nějakou snahou o hlubší sdělení.

Takže hodláš dál jít apolitickou cestou?
Lukáš Vydra: V kapele politiku dost řešíme a k nějakým věcem se snažíme vyjadřovat, ale ne tou hudbou.

Czeching se snaží kapelám pomoci do zahraničí, a proto se vždy s kapelami bavíme i o budování hudební kariéry. Ty spolupracuješ s labelem Starcastic, jak jsi se k němu dostal?
Lukáš Vydra: Ta spolupráce byla zatím jednorázová, Starcastic nám vydal EP Elegy. Měli jsme to hotový a říkali jsme si, že to buď dáme na Bandcamp a poslechne si to 500 lidí, anebo když jsme si s tím už dali práci, tak by se to mohlo dostat k více lidem a v tom je ten label super. Dělal jsem si nějaký průzkum a z toho mi vyšli právě Starcastic, tak jsem jim napsal a oni z toho měli radost, takže jsme si plácli.

Teď pokračujete na Bandcampu. Chystáte větší desku, třeba i na vinylu?
Lukáš Vydra: Plánujeme vydat na podzim singly i s klipem. Pravděpodobně potom zas vydáme EP. Nám nějak vyhovuje ta kratší forma. Zatím nemám nějaký konkrétní plán. Teď singl a pak zkusíme třeba zase nějaké labely.

Předskakujete MIDI LIDI na jejich turné, to je taky dobrá propagace, ne?
Lukáš Vydra: Přijde mi, že zatím pořád hrajeme pro ty samý lidi a hlavně hrajeme skoro pořád v Praze. Tak doufám, že si rozšíříme fanouškovskou základnu i v jiných českých a slovenských městech. Teď už to bude asi rok, co spolupracujeme s agenturou BumBum Satori, a to nám dost pomáhá.

Když vydáváš hudbu, máš pocit, že jsi součástí nějaký scény, že třeba když něco vydáš, tak přijde odezva?
Lukáš Vydra: Jestli byly nějaký lepší časy, tak jsem je nezažil. Myslím, že se to nabaluje. Každý další release má víc přehrání a vyvolá větší zájem, takže pro nás je to pořád lepší. Co se týče scény, to bude chtít asi ještě nějaký odstup, třeba dvou tří let.

Mayen v MeetFactory

Někdy přemýšlím o tom, zda něco jako indie hudební scéna vůbec existuje…
Lukáš Vydra: Možná scéna, která by měla nějaký subkulturní prvky, jako to měla třeba rapová scéna, to tu asi není. Ale myslím, že tomu pomáhá Radio Wave, který ty mladý český alternativní kapely zviditelňuje a dává je dohromady. Taky fungují docela Vinohrady. Skoro celá naše kapela bydlí na Vinohradech a spousta kapel, který známe, tam bydlí taky. Tak možná ta lokální vinohradská scéna, že se setkáváme…

Vzhledem k tomu, že Czeching je o zahraničních zkušenostech, máš už nějakou?
Lukáš Vydra: Jezdíme hodně hrát na Slovensko, i když jsme pořád skoro jedna země. Náš agent Prokop nás zastupuje i na Slovensku a hrávali jsme tam i s Deaths. Pak máme v Berlíně nějaké zahraniční kontakty. Na to, abychom vyrazili do zahraničí, je třeba mít vybudovanou fanouškovskou základnu doma. Je třeba mít vydaný nějaký projekt, který tu scénu nějak přesáhne. Rozhodně bych do toho nešel stylem, jak to dělají hardcoreový kapely, že sednou do dodávky a jedou někam skoro na blind, mají tam domluvený nějaký kluby nebo hospody, spí někde na zemi nebo v dodávce, a když přijde 30 lidí, tak je to úspěch. Kdyby mělo být nějaký zahraniční turné, tak by pro to musely být podmínky. Přijde mi lepší hrát pro 300 lidí v Praze než pro 20 v Londýně, abychom to měli v CV.

Vnímáš, jak o vás novináři píšou. Zajímá tě to?
Lukáš Vydra: Vnímám to, každý umělec je v tom dost ješitnej a sleduje. Co mi vadí, je to, že do dneška se o nás píše jako „Lukáš Vydra a nějaká kapela“, přitom každý jeden je už regulérní člen. Další věc je, že spousta publicistů přejímá nějaký ustálený spojení. Takže ve většině článků o nás bude, že jsme letní příjemná kytarovka, i když neberu to hanlivě. Ale zase pak jsou super recenze, který se soustředí na texty a zjistí, že to až tak příjemný, pohodový není. Takže to je fajn, když je recenze, která nás nemusí chválit, ale zajímá se o to nějak hlouběji.

Napadá tě nějaká pomoc, kterou byste využili, která by se vám hodila? Využili byste třeba nějaké granty?
Lukáš Vydra: Bylo by fajn mít hudbu na plný úvazek. Chybí jen ten čas. Neumím si představit, že by nám někdo dal třeba nějaký peníze. Ale kdyby byla možnost nějakých takových grantů, tak by nám to pomohlo. Spoustu peněz stojí třeba postprodukce a nemůžeme pořád zneužívat naše kamarády, protože tím znevažujeme jejich práci. Hodily by se i nějaký peníze na vizuální prezentaci.