Maella v Czechingu 2023: Radši dělám velkou show než intimní koncerty
Michaela Charvátová aka Maella je nadějná zpěvačka, songwriterka, kytaristka, producentka a milovnice lynchovské atmosféry pendlující mezi Londýnem a Prahou. Paralel s loňskou vítězkou Czechingu Aiko (kromě stejného producenta Stevena Ansella z Blood Red Shoes a působení v Londýně) najdeme víc. I Maella se totiž objevila na newyorském Times Square v rámci kampaně EQUAL. Její aktuální EP Slow Burn má potemnělý a až filmově atmosférický sound, který si vysnila.
Společně s dalšími nominovanými se Maella v rámci exportního projektu Czeching představí 14. září živě na Czeching Showcasu a 17. narozeninách Radia Wave v klubu Fuchs2. Zahraniční porota, složená ze zástupců evropských festivalů a rádií, z nich pak vybere vítěze, který mimo jiné vyrazí na největší evropský showcase festival Eurosonic Noorderslag do nizozemského Groningenu.
Potkáváme se v Praze, ale většinu času žiješ v Londýně. Vnímáš velké rozdíly mezi tuzemským a britským publikem?
Myslím si, že v Anglii buď chytíš hodně extrovertní publikum, nebo naopak můžou být i hrozně introvertní. Nikdy moc nevíš, jaký to bude. Záleží i v jaký části Anglie hraješ. V Londýně jsou všichni víc odvázaní. V Česku je to skvělý, protože přece jenom tady mám trošku větší publikum.
Máš zkušenosti jak z velkých, tak i menších pódií. Kde se cítíš komfortněji?
Mám radši větší pódia. Líbí se mi ten velký prostor, kde se můžu volně hýbat. To je pro mě a moje vystoupení hrozně důležitý. Dělat velkou show mě baví víc než intimní koncert.
Je člověk po zkušenosti s Eurovizí zvyklý na silnou konkurenci?
Eurovize byla hodně intenzivní v tom, že jsme měli jednu písničku, kterou jsme se prezentovali (pro Maellu to byl singl Flood – pozn. red.). Bylo to velký rozhodnutí si říct: „Tohle jsem já!“. V Czechingu je to pro mě sympatičtější v tom, že se prezentujeme vystoupením jako umělci celkově. Jde o celou naši show, a proto je to pro mě víc komfortní. Je to míň o konkurenci a víc o tom, že poznáš jiný super umělce.
Zpíváš v angličtině, jaká cesta tě k tomu dovedla? Mířila jsi od začátku kariérně do zahraničí?
Odmalička jsem chodila do škol, který byly zaměřený na angličtinu. Vyrůstala jsem bilingvní, takže jsem odmalička měla k angličtině vztah. Připadalo mi to přirozený.
Tvá rodina má hudební historii – tvůj otec je jazzový basista. Podporovali tě rodiče už od začátku v hudební kariéře?
Jo, hodně! Jsem opravdu vděčná za moji rodinu. Právě táta měl nahrávací studio, takže jsem odmalička mohla nahrávat. On mě vlastně hodně motivoval k tomu, abych si psala svoje vlastní písničky. Daroval mi nahrávací software, když mi bylo třeba jedenáct let.
V čem si myslíš, že tvoje hudba dokáže zaujmout zahraniční posluchače?
Čtěte také
Je hodně „cinematická“ a v tom si myslím, že mám velký plus. Mám takový tajemnější zvuk v kombinaci s intimní projevem. Zároveň si myslím, že má hudba je dobrý mix popu a temnoty. Vidím, že v zahraničí je pro tento zvuk velký publikum.
V rozhovoru pro Radio Wave jsi říkala, že až na svého producenta, ke své hudbě téměř nikoho nepouštíš. Tím producentem je Steven Ansell z Blood Red Shoes. Jak tedy se Stevenem hledáte vlastní zvuk?
No, já si většinou napíšu a nahraji celou tu písničku sama. Je to vlastně z devadesáti procent hotový, ale pak jdu ke Stevenovi a on si vezme části mé písničky a dá tomu ten lesk! Udělá prostě z dema plnohodnotnou nahrávku. Musím říct, že strašně respektuje můj svět, což se mi ještě nikdy nestalo, protože často tu skladbu chtějí producenti moc ovlivnit. Hrozně respektuje ten základ a z toho podle mě vzniká ten náš svět.
Poslechněte si celý profil a rozhovor s hudebnicí Michaelou Charvátovou alias Maellou, která se účastní letošního Czechingu.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více o tématu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor


Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.