Mé ideální já žije online, já jsem v jeho stínu. Jak nás ovlivňuje naše digitální identita?

Matěji, myslíte si, že si dnes lidé prostřednictvím technologií a sociálních sítí vytvářejí novou část osobnosti, nebo dokonce celou novou personu?

U mnoha lidí to tak je. Každý, kdo vstoupí do virtuální reality nebo do světa sociálních sítí a internetu, nějakým způsobem modifikuje svou offline osobnost pro tento virtuální svět. Na startu tam možná jde s určitým motivem, ale postupem času se jeho chování ve virtuálním světě může vyvinout do úplně jiné podoby.

S čím vstupujeme na internet a do sociálních sítí, může být jakási kurátorovaná verze sebe sama. Když to stáhnu k psychologii, mohlo by to být něco jako Freudovo Nadjá. Máme větší kontrolu a můžeme si dobře řídit obsah i vyznění, které ostatním předáváme.

To absolutně souhlasím. Samotné sociální sítě nás k tomu inspirují a motivují, ať už pomocí filtrů, námětů, nebo i tím, co nám předkládají za materiál ke zkoumání. Ostatní profily nám ukazují upravené, a tím pádem máme tendenci zveličovat nebo zlepšovat své vlastní já. Je dobré si uvědomit, že to není nová věc, kterou přinesly sociální sítě. Známe to dlouhá staletí, součástí naší identity je určitá tendence k upravování svého obrazu. Internet a sociální sítě tuto zkušenost jen prohlubují.

Vezmeme-li si například mnoho lidí ze showbyznysu, ať už je to Eminem se svým Slim Shady, nebo Kapitán Demo, jsou to alter ega, která fungují i v běžném životě. Stejně tak si běžný člověk může vytvořit alter ego ve virtuálním světě, kde je to jednodušší a častokrát bezpečnější, protože má pocit, že ostatní to vnímají jako srandu. Lidé jsou si vědomi toho, že na internetu většinou předstírají. Ovšem mladší generace nebo i starší lidé si toto často neuvědomují a mohou to brát jako skutečnou realitu. To může způsobovat frustraci, úzkosti nebo naopak pocit, že jejich skutečný život je méněcenný. Zde se dostáváme do nebezpečné části, která zasahuje mnoho lidí na internetu a sociálních sítích. Je velmi tenká hladina mezi efektivním a správným používáním těchto platforem a momentem, kdy začínáme zveličovat nebo sklouzáváme do té negativní části.

Čtěte také

Poslouchejte Odcizení! Psychothriller o ukradeném profilu, identitě i celém životě

Podle čeho byste poznal, že na nás digitální persona má spíše dobrý nebo špatný dopad?

Tam je několik aspektů. Musíme oddělovat lidi, kteří vydělávají na pozornosti, což jsou influenceři, a lidi, kteří těží z toho, že je někdo sleduje. Třeba dotahují humor anebo veškeré fungování do absurdna. Běžný uživatel si toho může na sobě všimnout z několika pohledů. Jedna část je, kolik času reálně stráví sledováním životů druhých. Ale také i toho, kolikrát během dne má telefon v ruce. Další část, která nám může napovědět, je, že máme tendence spíše se zabavit právě pomocí mobilu nebo internetu než třeba rozhovorem nebo čímkoliv v reálném životě. To znamená, že jakmile pociťujeme první fázi nudy, okamžitě saháme po mobilu. Ono to má svůj důvod, protože se vyplavuje dopamin, hormon spokojenosti, s každým otevřením nebo novou zprávou. Tím pádem si zvyšujeme míru používání digitálních technologií.

A co spánek, mnoho lidí používá telefon jako budík. Zařadil byste mezi používání digitálních technologií před spaním i sledování filmu, pokud nejde o mobilní telefon?

Ano, samozřejmě. Je dobré si uvědomit, že nejkvalitnější budík má tendenci nás vzbudit a ukázat čas. Otázkou je, z jakého důvodu potřebujeme používat budík na mobilu. Jestli to není náhodou z toho důvodu, abychom mobil měli neustále k dispozici, takzvaně na dosah ruky. To může značit lehký problém se závislostí na digitálních technologiích. Ono je dobré si uvědomit, zda mě například mobil nebudí během noci. Zda se kouknu, jestli mi někdo napsal nebo jestli mi častokrát vibruje. Výzkumy ukazují, že už jen samotná přítomnost telefonu, ať už v rozhovoru, nebo u spánku, snižuje kvalitu rozhovoru i spánku. Když po probuzení kouknu, co je nového na sociálních sítích, na internetu, na YouTube, a následně až teprve potom vstávám, má to zásadní vliv na mozek. Ještě není nastartovaný, a tím pádem není zapnutá část, která se jmenuje prefrontální cortex neboli racionální část mozku zodpovědná za kritické myšlení. Tím pádem mozek jakoby nastartujeme hned od rána na 120 %, a proto se během dne můžeme cítit unavení.

Určitě máme vztah k naší digitální personě. Pokud je napadena či ukradena, může to mít na lidi opravdu velký dopad. Někteří se tomu vysmívají, když vidí videa na internetu, kde jsou mladí lidé potrestáni rodiči tím, že jim zakážou nebo smažou účty v online hrách.

To je velká pravda. V psychoterapii máme pravidlo, že žádný problém nebo příležitost k řešení není malá ani velká. To, že se nám nějaký problém může zdát malicherný, neznamená, že to tak vnímá druhý člověk. Rodiče nebo dospělí často předpokládají, že všichni mají stejné vnímání jako oni. Doba se ale mění a musíme se přizpůsobovat. Rodiče nebo manažeři často zapomínají, že mladí lidé už nevytvářejí vztahy například na hřišti nebo při reálných setkáních, ale mnohem více fungují ve virtuálním světě. Vytvářejí si tam své skupiny, kamarádství a vztahy, často více než v reálném životě. Když jim vymažeme účet, mohou to brát jako ztrátu části své osobnosti.

Tím pádem je to velká ztráta, která je může přivést k úzkostem, depresím nebo jiným potížím. Stejně tak, když jim někdo účet ukradne, mohou mít pocit prázdnoty, jako by už neměli ve světě svou stopu. Virtuální svět vytváří iluzi vztahů, náš mozek nerozlišuje mezi reálným a virtuálním světem. Jakmile máme pocit, že jsme součástí nějaké skupiny, je to pro nás zásadní. A i když je to ve virtuálním světě a třeba imaginární, protože ty lidi nikdy osobně nepoznáme, přesto máme pocit, že je známe pomocí jejich přezdívky nebo v herním světě. Vymazání účtu nebo jeho krádež může narušit tenhle křehký pocit sounáležitosti.

Poslechněte si celý rozhovor o digitální identitě a vztahu k ní.