Mecenáši vlakových nádraží zachraňují železniční budovy po celém Česku
„Než abych se věnoval pěstování rajčat, zvelebuju dřív opuštěné nádraží,“ říká Roman Černík z Plzně. Místo peněz on a jemu podobní investují čas a energii. Vznikají v nich díky nim komunitní prostory i kulturní centra. „Většina z nás nemá moc peněz, ale máme entuziasmus, nápady a chuť. Jsme určitý typ mecenášů,“ dodává.
Nejprve se na naší cestě zastavíme v Havířově. Tamní vlakové nádraží se už víc než pět let snaží společně s dalšími lidmi zachránit architektka Lucie Chytilová. Padesát let starou budovu chtěl původní majitel nechat zbourat. „Když se podíváte dovnitř, tak se vám otevře velký prostor, který je nasvětlený prosklenou stěnou,“ popisuje atmosféru domu Lucie.
Budova pořád slouží jako nádraží. Ještě před dvěma lety tam lidé mohli zajít třeba taky na koncert, přednášky nebo divadlo. Dům sloužil i studentům architektury, kteří tam docházeli na workshopy. Od těchto aktivit ale nakonec Lucie Chytilová a její tým ustoupili. Dosáhli svého cíle. Majitel už totiž nechce dům zbourat a Lucie už nemá tolik času a věnuje se jiným aktivitám.
Z Havířova se teď vlakem přesuneme do Ústí nad Orlicí. Pro představu – s přestupem v Ostravě byste tam dojeli asi za 2 a půl hodiny. Nádražní stanici se tam snaží zachránit a oživit Martin Kadrman. „Od chvíle, kdy jsem se poprvé dozvěděl, že se má budova zdemolovat, je to 11 let. Nejprve jsem na to byl sám, pak jsem s paní režisérkou Sommerovou a dalšími založil občanské sdružení a rozjeli jsme aktivity tak, že se podařilo budovu prohlásit za kulturní památku.“
Výpravní budova z roku 1874, specifická svým hrázděným zdivem, stojí na půdorysu ve tvaru H. A jak říká Martin Kadrman, když do ní vstoupíte, dýchne na vás duch devatenáctého století.
Žižkov: Z nádraží kulturní centrum?
Prohlídka Nákladového nádraží Žižkov, kterou na čtvrtek připravil Národní památkový ústav ve spolupráci s vedením městské části Praha 3, měla jeden zásadní důvod – představit celý unikátní areál a upozornit na probíhající jednání, která by měla vyústit v konečné prohlášení nádraží za kulturní památku.
Pokud byste chtěli dojet vlakem z Ústí nad Orlicí do naší další zastávky, měli byste si vyčlenit celé odpoledne. Nejmíň 5 hodin a 40 minut – a taky čtyři přestupy – to všechno byste museli absolvovat, abyste se dostali do Lčovic v Jihočeském kraji. Malá obec se nachází pár kilometrů od Vimperka. Budovu nádraží pošumavské lokálky se tam snaží společně s kamarádem a manželkou zachránit Tomáš Straka. „Byla vymlácena všechna okna, museli jsme uklidit nepořádek uvnitř a taky udělat novou střechu.“
Další stanicí je Plzeň zastávka, kam se snaží přivést kulturní dění Helena Dienstbierová Šimicová. „Vytvořily jsme tam s kolegyněmi komunitní prostor.“ Budovu si pronajaly od Správy železniční dopravní cesty a začaly do ní postupně investovat. Musely se udělat nové rozvody elektřiny a opravit místnosti, ve kterých pak vznikl ateliér.
A v Plzni zůstaneme. Podíváme se ještě do západního křídla budovy vlakového nádraží Plzeň – Jižní předměstí. Do prostoru, kterému se říká Moving Station a kde Roman Černík vybudoval otevřený prostor pro současné umění, vzdělání a zábavu. „V současné době tam máme velký univerzální sál, kde se odehrávají představení současného tance a divadla. V rezidenci pobývají umělci z nejrůznějších koutů světa. Vznikají tam nová představení. Ten prostor funguje jako kulturní středisko.“
Jaký příběh mají jednotlivá vlaková nádraží? A jak obtížné je přesvědčit úředníky, aby nenechali budovu zdemolovat? Poslechněte si celou reportáž!
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
