Menšinový kandidát ukradl Oscary, chyba organizátorů zase udělovací večer

Právě proto bylo tak šokující, když letos na závěr ceremoniálu Warren Beatty nejprve vyhlásil vítězem ceny za nejlepší film La La Land, jehož producenti si za několik sekund uvědomili, že v obálce stojí jména jiného produkčního týmu, a ukázali na kameru kartičku s nápisem Moonlight. Nejde jen o to, že se letos pořadatelům podařilo vyrobit jeden z největších trapasů v dějinách Oscarů. Vítězství Moonlightu vzalo vítr z plachet stovkám obdivovatelů Chazellova muzikálu, který byl od začátku jasným oscarovým favoritem. Ne proto, že by byl „nejlepší“. Spíš kvůli tomu, že vypráví o Hollywoodu, navazuje na hollywoodskou tradici a vztahuje se k mýtům o této filmové továrně na sny. Jeho vítězství by prodloužilo řadu vítězných filmů z posledních let, zařadil by se za The Artist, Birdmana nebo Argo, které film a Hollywood prohlašují za důležitou hodnotou, ať nostalgickou, sentimentální, nebo idealistickou.

Ze zbylých devíti filmů nominovaných v hlavní kategorii byl Moonlight jediný, který do oscarové soutěže vstupoval s podobně silným mediálním příběhem. Začal loňskou kampaní #oscarssowhite, která rozproudila debatu o diverzitě v hollywoodském filmovém průmyslu, zastoupení a postavení menšin ve filmech, ale i ve filmařských profesích. Moonlight na Oscarech vystupoval jako menšinový kandidát na všech frontách – příběh o objevování vlastní identity homosexuálního chlapce je obsazený převážně afroamerickými herci, navíc stál pouze 1,6 milionu dolarů. Jízlivější kritiky ho dokonce braly jako úlitbu, která měla umlčet křiklouny volající po méně bílých, mužských a heterosexuálních Oscarech.

Díky tomu, že se v rukách Warrena Beattyho vyhlašujícího hlavní kategorii ocitla špatná obálka, tak Moonlight nakonec La La Landu Oscara za nejlepší film přímo vyfoukl před nosem. Vlastně tak stvrdil styl celého letošního ročníku, který bral velký ohled na společensky citlivá témata. Během ceremoniálu byl hned několikrát kritizován Donald Trump, Mahershala Ali se stal prvním muslimským hercem, který kdy Oscara vyhrál, a v kategorii zahraniční film Akademie ocenila Íránce Asghara Farhadího, jenž na ceremoniál nedorazil na protest proti Trumpově plánu zamezit přístup do Spojených států občanům několika muslimských zemí.

Vítězství Moonlightu už vyvolalo několik rozladěných domácích i zahraničních reakcí, které očekávaly, že si zlatou sošku odnese protežovaný La La Land. Nespokojenci většinou argumentovali tím, že Chazellův film je přece lepší než ten Jenkinsův. Vítězství Moonlightu nad La La Landem by mohlo vypadat jako triumf politické korektnosti nad uměním, obzvlášť v době, kdy v tisku vycházejí poněkud přehnané články, které vyčítají La La Landu, že v něm bílý hrdina hájí tradici černošského jazzu, nebo interpretují Místo u moře jako film o narcistické melancholii bílého muže, jenž není schopný vidět utrpení jiných sociálních skupin než té vlastní.

Trofeje Oskarů|foto: Prayitno

Ti, kteří si stýskají, že akademici nehodnotili estetické kvality, ale zohledňovali hlavně politiku, se tak trochu snaží vnutit svůj vkus celému světu. O tom, který film je lepší a který horší, je totiž možné se donekonečna bezvýsledně hádat, nejde to ale závazně vyhlásit na základě jakéhokoliv hlasování. Vítězství Moonlightu nad La La Landem neříká nic o tom, který z obou filmů je kvalitnější. Pouze ukazuje, jak se chce filmová akademie, potažmo celý Hollywood navenek prezentovat. Můžeme být rádi, že první Oscary Trumpovy éry nevyhrál třeba válečný masomlejn Mela Gibsona Hacksaw Ridge, ale že se do centra pozornosti dostal nejmenšinovější film z celé soutěže. Kdyby se navíc Oscara dočkala francouzská hvězda artových filmů Isabelle Huppert za film Elle, bylo by vyzdvihování periferních tvůrců dovedeno k dokonalosti. A tak i přesto, že si osobně myslím, že Místo u moře je lepší film než Moonlight, jsem rád, že Jenkinsův film na Oscarech zvítězil.