Meotar: Upijte se a předstírejte smrt

Tahle hudba, která se v současnosti nejvíce soustředí na americkém labelu Drag City, by nemohla vzniknout bez zpěváka, kytaristy, skladatele a producenta Grega Weekse – ten funguje jako jakýsi mentor celé scény staronového folku a ve čtvrtém dílu Meotaru se v různých inkarnacích objevil hned třikrát.

Poprvé hned v úvodu coby kapelník uskupení The Valerie Project, které v roce 2007 oprášilo český film Valerie a týden divů (byla o něm řeč už v prvním díle Meotaru), a společně se spřízněnými hudebníky vytvořil alternativní soundtrack. Na projekt Valerie navázal sám Greg Weeks ukázkou ze svého prvního sólového alba Awake Like Sleep, které v roce 2001 vydal label Ba Da Bing! – jeho píseň doplnila Meg Baird, která byla také členkou zmíněného The Valerie Project.

Ačkoliv americká písničkářka Orion Rigel Dommisse, která ve svých skladbách ráda zpívá o smrti a životním partnerem jí je polykač mečů, tvrdí, že nepatří k žádné scéně, faktem je, že svoje debutové album vydala na labelu Language Of Stone, který provozuje, jak jinak, Greg Weeks. Ve dvojici písní se smrtí v názvu naznačila, že křehký hlas není zárukou jemnosti ve vyznění.

Skupina Jex Thoth nejvýrazněji vykračuje za rámec dnešního Meotaru, ovšem pouze zdánlivě. Inspiruje se sice v raném doom metalu, na eponymním albu z roku 2008, ze kterého zazněla skladba Nothing Left To Die, jsou ale patrné i ozvuky psychedelického folku. V podobně satanistickém duchu vzápětí navázala skupina Big Blood, která hippie estetiku nahrazuje šamanstvím a zlověstným chřestěním tamburín.

Dvojice projektů Hala Strana a White Magic je svým vyzněním prakticky naprosto opačná – Hala Strana, což je sólový projekt Stevena R. Smithe, a White Magic, jedni z nejvýraznějších zástupců dnes propíraného labelu Drag City, nabízejí formálně uspořádanou a povznesenou hudbu, která před posluchače neklade žádné překážky, přesto ale nevyznívá banálně.

Většina skladeb z dnešního Meotaru je stará tři nebo čtyři roky, pochází tedy z doby, kdy byla scéna staronového folku na vrcholu. Elfin Saddle ale se svým aktuálním, několik týdnů starým albem Devastates dokazují, že podobná hudba má co říct i dnes. Kromě toho jsou také důkazem, že rekonstrukce starého folku není striktně záležitostí Američanů – v kapele totiž zpívá Japonka Emi Honda.

Skončili jsme podobně, jako jsme začali – Greg Weeks v dnešním Meotaru zazněl v kapele The Valerie Project a zazpíval i sólově. Pravděpodobně nejlepším projektem, na kterém se podílel, je ale superskupina Espers, jejíž epochální apokalyptická skladba Dead Queen na ploše bezmála devíti minut shrnuje všechny prvky, díky kterým je hudba hraná v dnešním Meotaru zajímavá – psychedelické kytary, zvonky, hypnotické repetice, zjevné odkazy na dobu dávno minulou a zároveň aktuálnost v doslovnosti.

Playlist:
The Valerie Project – Torchlight (The Valerie Project, Drag City 2007)
Greg Weeks – One True Song (Awake Like Sleep, Ba Da Bing! 2001)
Meg Baird – River Song (Dear Companion, Drag City 207)
Orion Rigel Dommisse – Fake Your Death (What I Want From You Is Sweet, Language Of Stone 2007)
Orion Rigel Dommisee – Drink Yourself (To Death) (What I Want From You Is Sweet, Language Of Stone, 2007)
Jex Thoth – Nothing Left To Die (Jex Thoth, I Hate Records 2008)
Big Blood – Dead Song (Dead Songs, Time-Lag Records 2010)
Hala Strana – The Strictness Of Beauty (Hala Strana, Emperor Jones 2003)
White Magic – Katie Cruel (Dat Rosa Mel Apibus, Drag City 2006)
Elfin Saddle – The Changing Wind (Devastates, Constellation 2012)
Espers – Dead Queen (Espers II, Drag City 2006)