Města zahrádky nechtějí, lidi ano

Volný čas dnes kromě lidí v důchodu tráví na zahrádkách čím dál tím víc mladých lidí. Potvrzuje to i autor výstavy Pražské zahrádkové osady Petr Gibas:„Je vidět velká věková obměna zahrádkářů. Zahrádkářství dneska rozhodně není koníček pro důchodce, věková struktura lidí v zahrádkových osadách je promísená. Najdete tam lidi, kterým je dvacet."

I když mezi lidmi zájem o zahrádkové kolonie stoupá, města mají většinou tendenci se jich zbavovat. Pozemky, na kterých zahrádky stojí, se totiž často zamlouvají stavebníkům nebo developerům.

„Častým argumentem je, že do zahrádek mají přístup jen někteří lidé, takže bude lepší tam postavit park. Většinou to ale končí tak, že park vznikne jen na části pozemku a na zbytku se postaví nějaká komerční zástavba. Park pak stejně používají jen obyvatelé nových bytů nebo zaměstnanci nově postavených kanceláří," popisuje obvyklou situaci Gibas.

V Praze takto v posledních letech zanikla třeba zahrádkářská kolonie na Jarově a podobný osud dlouho hrozil taky zahrádkám na Libeňském ostrově. V Brně se teď mluví o zániku zahrádek na Kraví hoře, místo nich město slibuje právě park.

Zahrádkář, časopis zahrádkářů, ovocnářů, vinařů, číslo 6, ročník 1970, |foto: Sál architektů

Pozemky, na kterých zahrádkářské kolonie stojí, většinou patří městům, která je zahrádkářům jen pronajímají. A tak je to právě město, kdo poté může rozhodnout o jejich zrušení a o následném prodeji pozemků - třeba právě developerům a stavebním společnostem.

„Zahrádky podle mě ale přinášejí městům spoustu pozitivních aspektů - ať už ekologických nebo sociálních. Jsou to místa, o která lidé mohou pečovat, mají k nim vztah, mají vztah i ke svým sousedům. Podle mě zahrádkové kolonie úspěšně nabourávají městskou anonymitu a atomizaci zdejší společnosti," vypočítává klady zahrádek Petr Gibas. Například Berlín se prý k zahrádkám hrdě hlásí a zahrádkáře podporuje, v Dánsku jsou dokonce některé zahrádkové kolonie prohlášeny za národní kulturní památky. Nestarší zahrádková kolonie v Lipsku slouží jako muzeum a veřejný park a město ji považuje za jednu ze svých turistických atrakcí.

U nás je zatím situace trochu jiná a zahrádky u nás tolik podpory nemají. Nejsilnější argument odpůrců zahrádek - totiž, že nejsou veřejně přístupné - lehce vyřešili ve Finsku. Tamní zahrádkové kolonie jsou sice dál soukromým majetkem, ale jsou otevřené všem. Ten, kdo vlastní zahrádku nemá se tady může pohybovat po veřejných cestách a užívat si tak nerušeně místní zeleně a klidu.

Výstava Pražské zahrádkové osady na Staroměstské radnici končí až 6. října