Michaela Sladká

„Přirozený porod není pro každého. Pokud ho nezvládneš a řekneš si o epidurál, není to selhání,“ komentuje porodní asistentka analýzu Jak se rodí v českých porodnicích.

Pochmurná atmosféra a postavy, které vyvolávají zvědavost, v kulisách narozeninového víkendu na jedné chatě. To je román Pusťte světlo do tmavého večera.

„Matky nepřicházejí, když se z pití začíná stávat problém. Přicházejí o deset patnáct let později, kdy už o všechno přišly,“ říká psychoterapeutka Markéta Dolejší.

„Když nemáte dobrý základ, bude to bolet, ale není to navždy. Je to fáze, která skončí,“ říká o poporodním uzdravování ženského těla fyzioterapeutka Zuzana Čejková.

„Pokud máte nějaké problémy před otěhotněním, je dobré předpokládat, že se potíže ještě zhorší,“ upozorňuje fyzioterapeutka Zuzana Čejková.

„Děti většinou snášejí vedro líp než dospělí. Rodiče do toho ale někdy vstupují s ochrannými pomůckami, kterými můžou situaci zhoršit,“ říká dětská lékařka Lucie Mynářová.

Děda, otec, dcera. Tři generace, tři životní postoje. V ostře načrtnutých situacích a vtipně podaných dialozích se střetávají tři rozličné pohledy na svět.

„To, co žila moje máma, když jí bylo kolem třiceti, jako je teď mně, byl úplně jiný svět,“ říká psychoterapeutka Alžběta Protivanská v Houpačkách o vztazích matek a dcer.

„Čekala jsem, že budu trpělivější. Vůbec mě dopředu nenapadlo, že by mě mohlo dlouhé uspávání dítěte takhle triggerovat,“ hodnotí čtyři měsíce mateřství Nikola Čechová.

„Rodiče někdy spěchají, předbíhají vývoj dítěte, nebo se předhání v tom, co už kdo umí. Každý má ale své vlastní tempo,“ vysvětlil v Houpačkách učitel pohybu Daniel Müller.