Mike Paradinas: „Juke je především dobrá černá hudba“

V současnosti založil společně se svou ženou nový projekt Heterotic, jehož první album spatří brzy světlo světa na Planet Mu. Na vše přišla řeč v rozhovoru, který s ním po telefonu udělal redaktor v Turbanu Honza Bárta.

Tvůj nejnovější projekt Heterotic, který jsi dal dohromady se svou ženou a písničkářem Gravenhurstem, zní o dost jinak než hudba, kterou jsi tvořil coby µ-Ziq. Jak to celé vlastně začalo?Poměrně dlouhou dobu jsem nedělal žádnou muziku. Před pár lety jsem pak ukazoval své ženě, jak se používá program Logic, a nakonec jsme začali společně skládat hudbu. Zdálo se mi, že zní docela dobře. Skladby, které se objeví na chystaném albu Heterotic, tak spatřily světlo světa už asi v roce 2010. Pouštěli jsme je pár lidem, kteří se sami věnují hudbě, jako je třeba Boxcutter nebo FaltyDL, a jim se líbily také. Nakonec mi Marcus, který se na Planet Mu stará o press sekci, navrhl, že bych je měl poslat nějakému vokalistovi – a sám navrhl Gravenhursta. Mně samotnému se hudba, kterou Gravenhurst dělá, líbí a myslel jsem si, že by si to mohlo sednout – tak jsem mu poslal instrumentální verze tracků a Nick (Talbot aka Gravenhurst) k nim napsal text. Většina písní na desce tak vznikla poměrně v krátké době. Kromě Gravenhursta jsme spolupracovali ještě s jedním vokalistou a původně jsme plánovali dát na album oba dva, jenže to po hudební stránce moc nefungovalo – takže nakonec z materiálu s druhým zpěvákem vznikla další deska Heterotic, kterou plánujeme vydat snad na konci tohoto roku.

Tím jsi mi vlastně odpověděl i na mou druhou otázku, zda je projekt Heterotic pouze jednorázovou záležitostí, či zda bude v budoucnu pokračovat. Plánujete ale také vystupovat živě?Rádi bychom, ale celá věc je trochu složitá. Nick je dost zaneprázdněný svým projektem Gravenhurst, který je pro něj prioritou – a moje žena je právě těhotná, což je zase prioritou pro nás. Nemám momentálně ani bookingového agenta, během posledních pár let jsem z živého vystupování tak trochu vypadl, abych se mohl naplno věnovat řízení labelu. Navíc už mě to po skoro dvaceti letech hraní přestalo i tak trochu bavit.

Heterotic |foto: Planet Mu

Heterotic je, na rozdíl od tvé předchozí tvorby, hodně popovou záležitostí. Byl to záměr, nahrát popovou desku?Záměr to nebyl, ale mám pocit, že je to díky mé ženě. Ne, že by byla nějakou velkou fanynkou pop music, ale má velkou slabost pro tzv. osmdesátkový zvuk, možná i proto, že je mladší a na rozdíl ode mě v té době nežila. Má ráda třeba The Knife a podobné věci.

Možná jde jen o určitý novinářský konstrukt, ale v souvislosti s onou popovou přístupností mi přijde, že poměrně hodně ostrovních producentů vzešlých z klubového undergroundu začíná stále více pronikat do popových vod – mám na mysli třeba Jamese Blakea, Rudiho Zygadla, Darkstar a teď i novou desku Heterotic. Jde dle tvého názoru o nějaký současný trend, nebo jen o určitou shodu náhod?Pro mě osobně s projektem Heterotic to přišlo nějak přirozeně – prostě to celé působilo a znělo dobře. Nevím, zda jde o trend, ale něco je určitě ve vzduchu. Hodně undergroundové a popové hudby zní dnes poměrně stejně – ono rozlišení někdy vůbec přestává dávat smysl. My ale netvoříme hudbu pro určité publikum, ale pro sebe.

Jako určitou protiváhu k projektu Heterotic jsi právě vydal kolekci svých starších tracků pod aliasem µ-Ziq nazvanou Somerset Avenue Tracks. Nepracuješ v současnosti také na nějakém novém materiálu coby µ-Ziq?Ano, vloni jsem dokončil nové album a čekám, až ho budu moct vydat, neboť Planet Mu má teď poměrně nabitý program. Mohlo by vyjít snad v červnu nebo v červenci.

µ-Ziq – Somerset Avenue Tracks |foto: Planet Mu

Somerset Avenue Tracks je zároveň třístým releasem na Planet Mu. Když jsi label v roce 1998 zakládal, měl jsi nějaké tušení, že se z něj stane dnes tak zavedená a již kultovní značka?Ano, vlastně to byl záměr (smích). Od začátku jsem chtěl, aby se stal velmi populárním a velkým labelem, jako je třeba Virgin nebo Island – vždy však šlo spíše o menší značku, jako třeba Rephlex nebo Warp v té době. Vždycky jsem chtěl vydávat pop music, jenže tam je nutné vyplácet umělcům velké zálohy. Navíc mi nikdy moc nešlo A&R a hledání nových talentů v popu.

Teď bych se však vydal z popu do čistého undergroundu. Planet Mu a ty sám máte velké zásluhy na zprofanování chicagského jukeu, jeho objevení pro zbytek světa a uznání coby svébytného a čerstvého tanečního žánru vůbec. Zajímalo by mě, jak ses k jukeu a chicagské scéně vlastně dostal? Bylo to tuším ještě v době, kdy se juke ještě nedal ani vyhledat na internetu…Juke jsem ale objevil právě na internetu. Předtím zde sice nebyl, ale tak od roku 2006, 2007 se začaly na YouTube objevovat jukeové tracky spolu s videi onoho zvláštního druhu tance. Tímhle způsobem jsem se já a spousta dalších lidí dozvěděli o existenci footwurku. Od té doby se juke stal dost populárním – tedy vlivným novým zvukem alespoň v určitých kruzích, nevím, zda to přesně vystihuje slovo „populární“. A lidem se to začalo líbit. Třeba DJ Rashad teď má nové EP na Hyperdubu, za což jsem já sám moc rád, neboť už jsem si začal připadat trochu jako obsesivní šílenec, který vydává pravý juke jako jediný z ostrovních labelů. Ostatní vydávají spíše tracky ovlivněné jukem od britských nebo amerických producentů než opravdový juke, který v sobě obsahuje esenci toho, co se mi v hudbě zamlouvá. Také jsme na Planet Mu vydali desky od Ital Teka nebo Machinedruma, které jsou footwurkem hodně inspirované, ale není to prostě ono. Je to podobné jako s původním rokenrolem, jaký hrál třeba Little Richard a další.

Padlo jméno Machinedrum – když jsem s ním dělal vloni rozhovor, říkal mi, že spatřuje určitou spřízněnost mezi syrovou energií jukeu a raným junglem. Souhlasil bys s jeho postřehem?Určitě, mám pocit, že určitá syrovost je jim společná – u obojího jde o hudbu, která je zacílená čistě na párty a tanec, u jukeu ještě konkrétně i na taneční souboje. Mezi breakbeat hardcorem, raným junglem a jukem je spousta paralel – a ještě bych do oné pomyslné skupiny zařadil grime, a koneckonců i jakýkoliv další druh hudby, který se vyznačuje určitou živelnou energií, jako třeba rockabilly a tak dále.

Mike Paradinas |foto: Planet Mu

Je ona živelná energie to hlavní, co tě na jukeu tolik přitahuje?Pro mě je juke především dobrá černá hudba. Miluju Jamese Browna a spoustu dalších a juke je pro mě jen dalším pokračováním určité linie, kam patří soul a disco a tak dále.

Udělal jsi i ty sám nějaké jukeové tracky?Ano, tedy tak trochu.

Objeví se na tvé připravované desce?Ne, to ne, je tam sice jeden, který má trochu podobný beat, ale jinak ne. Ve skutečnosti už jsem ale jeden vydal, coby svou předělávku skladby Gonga z Ital Tekova EPčka přede dvěma lety, to byl vlastně footwurkový remix.

Máš kromě jukeu nějaké další hudební objevy, ať už z UK scény či ze světa? Co právě teď posloucháš?Poslouchám především spoustu hudebních dem, co se týče nové hudby, přijde mi, že v současnosti se vyrojilo dost lidí, kteří dělají zajímavé věci s analogovými syntezátory, jako třeba M. Geddes Gengras. Hodně inspirující se mi zdají věci, které dělá duo Hype Williams i Dean Blunt sólo. Samozřejmě poslouchám hodně jukeu (smích). Jinak mám hodně rád Petera Swansona, Oneohtrix Point Never nebo Pye Corner Audio, poslední deska, kterou jsem si koupil, byla od Raime. Jinak si pořád kupuju hodně staršího chicagského houseu a stále také poslouchám klasický jungle.

Můžeš kromě oněch zmiňovaných alb µ-Ziq a Heterotic prozradit, na co dalšího se můžeme těšit na Planet Mu?Na duben připravujeme druhé album Solar Bears, poté plánujeme vydat album od chicagského producentského veterána RP Boo, který je jedním z footwurkových pionýrů. Chystáme také vydat desku od Johna Wizarda z Kapského města z JAR, na které kombinuje africkou hudbu s elektronikou poměrně neotřelým způsobem, něco ve stylu producentského tria LV z Hyperdubu, snad jen více písničkové a popovější. Na Planet Mu se také objeví Američan Claude Speed, který předtím vydal několik věcí na LuckyMe, a snad někdy na konci roku také Ekoplekz.

Mezi mé velmi oblíbené desky patří tvoje albová kolaborace Expert Knob Twiddlers s Aphexem Twinem coby Mike & Rich – takže mi to nedá se nezeptat, zda náhodou někdy v budoucnu neplánujete ve společném „kroucení čudlíky“ pokračovat?Pravděpodobně už asi ne. Pochybuju, že by Aphex Twin měl ještě někdy zájem se mnou po tolika letech něco společného vytvářet.