Moc koukáte na detektivky? Čeká vás efekt CSI

CSI se může projevovat docela nevinně, zato však u všech: iluzi propadají prostí civilisté, ale i muži a ženy zákona. Stačí jeden díl Kriminálky a začínající vyšetřovatel si plete základní termíny: „Přijde mladý policista, je poprvé na mrtvole a podepisuje se to na jeho slovníku. Používá výrazy, které by v branži vůbec nikdo nevyslovil. Starší kolegové můžou vyskočit z kůže, když slyší, že mrtvola ‚jde na patologii‘, nic takového se u nás neříká,“ upozorňuje scenárista Jan Malinda, který se podílel na tvorbě seriálu Kriminálka Anděl a v současnosti pracuje na sérii Případů 1. oddělení. Vzápětí ukazuje na podstatnější problémy – například příliš velká očekávání policistů od práce svých kolegů: „Vzniká přesvědčení o tom, že genetika (rozbor DNA atd.) musí být hotová do dvou hodin, přitom to trvá jeden až tři dny.“

Ještě horší dopad má efekt CSI ve Spojených státech, konkrétně u porotců. O vině či nevině souzených v Americe rozhodují přizvaní civilisté, laici, kteří jsou z televizních obrazovek zvyklí na superinteligentní soudní znalce a prvotřídní záznamy z kamer, ve kterých se přibližuje obraz ladnými pohyby prstů na dotykových displejích. Za jejich mylné přesvědčení o tom, že rozumějí forenzní kriminalistice, může kvazivědecký postup v seriálech jako Kriminálka Las Vegas. „CSI vytvořil na straně diváka dojem, že se vzdělává současně s postavami. Ty mluví tak, aby divák měl pocit, že může rozumět jejich práci a sám se stává jakýmsi vědcem, kriminalistou,“ vysvětluje Radomír Kokeš, odborný asistent na Ústavu filmu a audiovizuální kultury FF MU.

Ze seriálu CSI: Crime Scene Investigation (Kriminálka Las Vegas) |foto: CBS Broadcasting Inc.

V Česku naštěstí nehrozí, že by CSI efekt mohl přímo ovlivnit verdikt, i tak ale přináší problémy. Kromě již zmíněných rozepří mezi kolegy se zapomíná na tak zásadní věc, jako je omezený rozpočet. „Čeští policisté doplácejí na CSI efekt ještě víc než jejich američtí kolegové, protože prostě mají k dispozici daleko míň peněz a horší techniku. Zkreslení představy o jejich práci je mnohem výraznější než v zahraničí,“ myslí si Radomír Kokeš.

CSI efekt se možná tváří jako relativně nový fenomén, rozpory mezi fiktivním pohledem do světa odborníků a jejich reálným předobrazem tu ale samozřejmě byly už dříve. Jan Malinda vzpomíná na legendární seriál z 80. let Místo činu, v němž macho komisař Schimanski řešil případy způsobem, který pravidelně vytáčel německé kriminalisty. „Vedoucí duisburského oddělení vražd se po první epizodě hrozně rozčiloval, a napsal o tom dokonce článek do novin. Poznamenal, že Schimanski by nemohl dělat ani na oddělení krádeží jízdních kol. Němečtí policisté s Místem činu válčili deset let. Každý týden vydávalo duisburské oddělení tiskovou zprávu, ve které popisovalo, co všechno bylo ve slavné detektivce špatně,“ vzpomíná Malinda.

Sám se takových problémů při tvorbě vlastního seriálu snaží vyvarovat. „Případy 1. oddělení dělám s kolegou Josefem Marešem, který je přímo policista, vedoucí oddělení vražd. Moje chyby eliminuje tak, že v začátku předkládá verzi, jak to napíšeme,“ vysvětluje spolupráci Malinda, ale přiznává i jeden ze svých scenáristických průšvihů. „Nedávno jsem se spletl. Zaslechl jsem termín příhraniční sledování a měl jsem za to, že český policista může zasahovat v určitém pásmu za hranicemi. Vystavěl jsem na tom celou zápletku, finále a pointu případu, načež se ukázalo, že jsem se jenom přeslechl. Nebylo to příhraniční, ale přeshraniční sledování a pravidla jsou úplně jiná.“

Případy 1. oddělení patří mezi novou generaci detektivek, které se snaží vymezit právě vůči kvazivědeckým seriálům typu CSI. Bod zlomu představoval už The Wire, kde policisti tráví víc času diskutováním se státními návladními než sledováním zločinců: „The Wire byl seriál, který dělal přesně to, o co se Češi dřív pokoušeli třeba v Malém pitavalu z velkého města. Zkusme ukázat, jak to chodí doopravdy, jak je to humorné. Zkusme ukázat, že neexistují jen policisté, ale že do případů zasahují také soudy, státní zástupci. Dokázat pachateli, že to skutečně udělal, je mnohem náročnější než ho chytit,“ tvrdí Jan Malinda. Podle Radomíra Kokeše představují Případy specificky českou dokumentaristickou rekonstrukci. Myslet si ale, že díky podobným seriálům odpadne CSI efekt, respektive iluze o tom, jak doopravdy vypadá práce kriminalistů, je naivní. Jak tvrdí Kokeš, realismus je jenom další způsob uměleckého ozvláštnění.

Ze seriálu The Wire (3pína Baltimoru) |foto: HBO