Morální apel nebo magická show? Nová, emotivní Kytice v Národním divadle chce propojovat generace

„Kytici vymyslela Illona Smejkalová, dramaturgyně Národního divadla. Myslím, že ten titul nabídli nám, protože ví, že jsme se už na škole zabývali lidovými baladami. Martin má hrozně blízko k lidové poezii, k lidovým písním a vůbec k životu, který na Slovensku ještě pořád funguje. Asi se ví, že to máme rádi, a v Národním už jsme dělali s Honzou Kodetem Čarodějova učně. Jsme už takoví pohádkáři pro Národní. To byl asi důvod, proč nás s tím oslovili a proč nás to zajímalo,“ vysvětluje genezi představení režisér Lukáš Trpišovský.

Kytice je hrou s velkou emotivní a myšlenkovou působivostí a konečně je tu i rodinné představení, které přibližuje jedno z nejkrásnějších děl české poezie jazykem přístupným všem|foto: Pavel Hejný,Národní divadlo

Kromě Svatební košile a Vodníka, které jsou snad nejslavnějšími baladami z celé sbírky, se do výběru dostaly také Zlatý kolovrat, Holoubek, Dceřina kletba, Polednice, Štědrý večer a Záhořovo lože, které celou inscenaci otvírá a opět uzavírá. Jeho soustředěný a prožitý přednes v podání Františka Němce nastoluje univerzální téma provinění a svědomí, které se pak prolíná všemi baladami.

„Každý se bude ptát, k čemu dospějeme, když se budeme dvě hodiny koukat na jednotlivé balady, co je poselstvím inscenace. Já jsem ho našel v Záhořově loži, což je nejvíc nesrozumitelná balada ze všech. Všichni chápou, že na začátku se mluví o člověku, který se provinil a chce dojít nápravy a odpuštění. Musí kleknout a možná bude čekat věčně na to, aby mu bylo odpuštěno. Pak probíhají jednotlivé balady, kde se objevují lidé, kteří se na sobě navzájem proviní. Až dospějeme k druhému dílu Záhořova lože, kdy po devadesáti letech dojde k odpuštění. Katarze je v tom, že může dojít k odpuštění, což v žádné z jiných balad není obsažené. Tam to vždy skončí tak, že někdo je strašně tragicky vinen. To byl ten důležitý rámec a mezi to jsem navěsil jednotlivé balady, které mě oslovily nejvíce,“ objasňuje svůj koncept Lukáš Trpišovský.

Činohra Národního divadla zdramatizovala balady ze sbírky Kytice|foto: Pavel Hejný

Jeho nastudování Kytice nabízí působivou scénickou podívanou, účinky slova se slévají s hudbou a výtvarnou fantazií, a tak si na své přijdou ctitelé moderních eklektických principů i tradičního herectví. Pořád ale vyvstává otázka, co mohou lidové balady z 19. století přinést dnešnímu publiku? Trpišovský se domnívá, že hra nejen otevírá základní témata lidské existence, ale také propojuje generace. „Jak se v naší společnosti pořád něco rozděluje, díky internetu máme různé skupiny, tak je to důležitý moment v divadle. Přijdou staří lidé i mladí a najednou prožívají to samé, jako kdyby si ruce podávaly jednotlivé generace. To vyvolává pro českou společnost zvláštní náhražku toho, co bychom asi zažívali, kdybychom chodili do kostela. Takové duchovní roviny, která přesahuje život jednotlivého člověka,“ říká režisér.

Magická podívaná, která byla na generálce i obou premiérách oceněna aplausem ve stoje|foto: Pavel Hejný

Dosavadní reakce na zřejmě nejočekávanější premiéru roku se shodují, že se tvůrcům povedlo něco velkého. Kytice byla vyprodaná ještě předtím, než se začalo zkoušet. V současné době je návštěvnost představení zaručena na několik sezon dopředu a má velkou ambici stát se jedním z nejúspěšnějších představení roku. Kytice je hrou s velkou emotivní a myšlenkovou působivostí a konečně je tu i rodinné představení, které přibližuje jedno z nejkrásnějších děl české poezie jazykem přístupným všem.