Mucha je jako otravný kamarád v nonstopu
O kyjovské zpěvačce jménem Mucha se s oblibou mluví jako o kontroverzní, protože nejde daleko pro vulgarismus. Za její debutovou deskou Slovácká epopej, jejíž vydání financovali sami fanoušci, se ale skrývá mnohem víc. Pod vrstvou alkoholových historek, sebeironie a litanií o páchnoucích autobusech se totiž občas zjeví pravda tak přesná, že v několika slovech vystihne situace, ve kterých se občas pohybuje každý.
Kyjovská písničkářka Nikola Muchová to během několika měsíců dotáhla ze zaplivaných klubů až na stránky předních magazínů a webů vlastně velmi jednoduše – prostě se rozkřiklo, že někde na Moravě existuje zpěvačka, která má názor a nebojí se ho okořenit vulgarismem. Pro Muchu jsou přitom sprostá slova prokletím, většinové publikum je totiž buď rovnou odsoudí, anebo se naopak nesoustředí na nic jiného a samotný obsah skladeb si nechá protéct mezi prsty.
Mucha a její debutové album Slovácká epopej vypovídá daleko víc o posluchačích než o ní samotné. Jestli je v něčem šokující, tak jenom v tom, že šokovat vůbec dokáže. V čase rozmazávání morálních hranic je opravdu paradoxní, že je možné člověka zvednout ze židle sprostým slovem. Mucha přitom tvrdí, že je používá, jenom když se to hodí, a komentuje to poměrně punkově: ať si každý mluví a zpívá, jak chce.
Jde o jednoduchý světonázor, na trojúhelníku tvůrčí svobody, žánrových přesahů a absence autocenzury ale rozhodně lze natočit povedenou desku. Slovácké epopeji prospívá hlavně přitažlivý rozpor mezi nekompromisními texty a hravým doprovodem skupiny v čele s Martinem E. Kyšperským. Pro označení hudby, kterou Mucha produkuje, se poměrně rychle vžilo zkratkovité pojmenování feministický punk, Slovácká epopej ale vlastně není ani jedno. Ostré punkové riffy se občas ozvou, netvoří ale páteř zvuku – ta je prostě folková. Ani texty nejsou feministické, naštvanost na muže podpořená konkrétní historkou nelze považovat za ideologii.
Mucha vrství krátké skeče a deníkové zápisky, které se dotýkají víry nebo mezilidských vztahů, v absurdnější podobě ale i hygieny v autobusech, popisu romských čtvrtí v Brně nebo alkoholových eskapád. Nezapadá přitom do nepřehledné směsi podobných uskupení jenom proto, že je nadmíru upřímná a nebojí se do skladeb vměstnat i nepříjemné nebo někdy vysloveně nechutné obrazy.
Z toho důvodu je Mucha často protivná a z jejích textů podpořených neškoleným hlasovým projevem se chce člověku občas vyskočit z kůže, je to ale pochopitelná a přijatelná cena za autenticitu a odpor k zamlčování zjevných fakt. Písně na Slovácké epopeji jsou zkrátka něco jako otravný kamarád v nonstopu, který pořád dokola opakuje to samé a navíc je mu s utíkajícím časem čím dál míň rozumět. Poslouchat ho a dešifrovat jeho myšlenky je únavné, stejně s ním ale příště půjdete znovu – to proto, že mezi nevázaným žvatláním se občas objeví postřeh, který v několika slovech popíše celý život.
Mucha – Slovácká epopej (Piper Records 2013)
Nejposlouchanější
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Přijměte pozvání na úsměvný doušek moudré člověčiny.
František Novotný, moderátor
Setkání s Karlem Čapkem
Literární fikce, pokus přiblížit literární nadsázkou spisovatele, filozofa, ale hlavně člověka Karla Čapka trochu jinou formou.
