Můžeme ještě žít bez srdíček? Deset let Instagramu přineslo úzkosti, ale i možnosti, jak se svěřit
Sociální síť Instagram slaví deset let a nejhezčí dárek už dostala. Jednu miliardu krásně vypadajících uživatelů, kteří dělají samé hezké věci. Popíjí latté a snídají granolu, čtou knihy v roztomilých kavárnách nebo nechávají svá vypracovaná těla meditovat uprostřed horské vyhlídky se zapadajícím sluncem. Přejíme se někdy zdánlivě nejpřátelštější sociální sítě, která pomalu ztrácí svou nevinnost?
„Myslím, že jsem se rozhodla spontánně. Směřovalo to k tomu ale delší dobu. Cítila jsem, že mi to vůbec nedělá dobře, nevzbuzuje to ve mně žádné pozitivní pocity,“ vzpomíná pětadvacetiletá Nikola na to, jak před rokem a půl smazala svůj instagramový účet.
Co zhruba zažívala, popsal už před třemi lety průzkum britské Royal Society for Public Health. V něm byl Instagram zvolen jako nejtoxičtější ze všech sociálních sítí. Respondenti ve věku 14 až 24 let v průzkumu přiznali, že síť plná dokonalých selfies ovlivňuje jejich kvalitu spánku, snižuje sebevědomí a navozuje silné FOMO, tedy strach z toho, že jim unikají zážitky.
„Měla jsem práci, o kterou jsem stála hrozně dlouho, ale nebyl to splněný sen. Začala jsem svůj život hodně poměřovat s cizími lidmi,“ říká Nikola, která v době svých největších těžkostí s Instagramem pracovala v neziskovém sektoru. Nemohla si dovolit ani fotogenické večeře, ani zimní dovolené na Srí Lance, ale na síti přesto trávila spoustu času.
„Upomínku, že jsem byla moc dlouho na Instagramu, jsem dostávala už ráno v posteli,“ přiznává. A když před několika lety síť představila oblíbené Instastories, Nikolina situace se ještě zhoršila. „Tam člověk nemusí dělat vůbec nic. Jede a jede, až najednou dojede nakonec. Je hrozné, když už tam není nic. Člověk tam strávil tolik času, že projel úplně všechno.“
Prosím, zareaguj
„Nahrál jsem storíčko a šel se projít. Na procházce jsem se přistihl, jak přemýšlím nad tím, jestli to storíčko bylo dostatečně vtipné. Zjistil jsem, že mě to znervózňuje. Došlo mi, že je to úplně absurdní,“ říká devětadvacetiletý Ondřej, který ještě ten den na procházce Instagram smazal.
A podobně to vnímá i Jana, pětadvacetiletá zaměstnankyně České televize, která se na Instagramu dlouhou dobu těšila velké pozornosti svých followerů. „Ve storíčkách jsem sdílela skeče o tom, jak jsem sama. Hodně jsem se stylizovala do role Bridget Jonesové. Spoustu lidí to bavilo,“ vysvětluje Jana.
„Najednou si ale Bridget našla kluka a přestala být tak zoufalá. Myslím, že to hodně lidí zklamalo. Měli ve mně ten maják, že někdo je na tom hůř než oni.“ Netrvalo dlouho, než si Jana uvědomila, že nepotřebuje důkaz o tom, že vede šťastnější život. K odchodu z Instagramu ji nakonec dohnala i otrávenost z toho, jak se na síti stylizují její vlastní kamarádi.
Pravdivý flatlay
„Stejně jako máme doma v albech samé hezké fotky, je v pořádku, že i na Instagramu sdílíme hezké zážitky,“ namítá Ester, jejíž feed je plný hor, chatiček, krásných snídaní a dobře naaranžovaných interiérů. Influencerka a cestovatelka ale tvrdí, že trend filtrování vlastních instagramových životů zažívá změnu. Podle ní se na síti čím dál častěji objevují příběhy lidí, kterým se něco nepovedlo. Nakonec i Esteřiny fotky jsou hezké jen na první pohled – pod několika příspěvky se skrývají texty mluvící o bolesti a nejistotě.
„Mně Instagram nejvíc pomohl v době, kdy jsem si procházela umělým oplodněním a moc jsem o tom s lidmi nemluvila. Doktoři to moc nedoporučovali, tvářili se, že to dost možná nevyjde. Zároveň jsem se za to trochu styděla. Po čase toho bylo strašně moc, chybělo mi, že se o tom nemůžu s nikým bavit,“ vypráví Ester.
„Když jsem se domů vrátila po nějakém zákroku, rozhodla jsem se o tom na svém Instagramu napsat text. Překvapila mě vlna zpráv, která mi přišla v ten moment fakt vhod. Bylo to skvělé, napsalo mi hrozně moc známých, ale i cizích lidí, o kterých jsem vůbec nevěděla, že mě sledují. Všichni mi dodávali další odvahu o tom mluvit a jít do toho.“
Ester by mohla platit za influencerku nové generace, takovou, která se nebojí svoje fanoušky motivovat k upřímnosti, po níž se na síti často zvedne i vlna veřejné podpory.
„Mám pocit, že lidi na Instagramu jsou teď mnohem odvážnější,“ říká Nikola, která se na síť nedávno vrátila. „Sdílí věci, které jsem dříve neviděla, ať už je to aktivismus, nebo body positivity. Strašně často na mě skáčou příspěvky holek, které mají akné a říkají, že je to normální.“
Byla by ale chyba myslet si, že za vlnou odvážných či přibývajících aktivistických postů stojí samotné vedení Instagramu. Jestli by někdo měl k jubileu sociální sítě dostat dárek, jsou to samotní uživatelé. Mohou se obdarovat tím, že přestanou sledovat příliš nafoukané kamarády, nebo si naopak najdou profily, které dodržují původní myšlenku sítě tím, že hledají krásu v každodennosti. Třeba jako @analogstops, účet fascinovaný autobusovými zastávkami po celém světě.
A pak je tu ještě jeden dáreček: detox. Pár hodin bez obrázků ještě nikomu neublížilo.
Jak vypadala první fotka na Instagramu? A jak začala nejpozitivnější sociální síť přicházet o svou reputaci? Poslechněte si reportáž, v níž se bilancuje deset let jedné z nejpopulárnějších sociálních sítí dneška.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
