Na cestách s pádlem se učit improvizaci. Petr Čivrný o výpravách do JAR, Indie, USA a Mexika

„Všechno se, jak to tak na vodáckých akcích bývá, mění ze dne na den,“ usmívá se při vyprávění o svých cestách Petr Čivrný. „Ve Svazijsku nám voda utekla, v Zimbabwe přišel cyklon a voda trhala mosty,“ vypráví o tom, jak africkým výletem míchalo počasí. Ve velkých jihoafrických městech se bál lokálního loupežného násilí, protože bezpečnost v Pretorii nebo Johannesburgu je nechvalně proslulá. „Byli jsme velmi opatrní, takže žádný problém jsme nakonec neměli. Bylo to exotické a pro mě i docela stresující,“ podtrhuje svou africkou zkušenost. Ta je vždy odvislá i od lokálních kontaktů a informací.

V Mexiku si Petr užíval především vodopádové skákání a pádlování na řekách, jako je například známá Alseseca nebo Jalacingo. „Představte si něco jako Plitvická jezera, nádhernou vodu, potok plný kaskád, které padají dolů, a vodáci padají s nimi. Z vodáckých videí, kde kajakáři skáčou 30metrové vodopády, to možná vypadá jako hračka, ale není. Každá chyba strašně bolí.“ Společně s Chile, což je další vodopádovitá destinace, je to ráj na zemi… Do Indie zase přiletěl kvůli organizačním trablům bez potřebného vybavení, takže ho sháněl z vyřazených vojenských zásob na místě.