Najbrtův Protektor konečně klade správné otázky

24. září 2009
01003873.jpeg

Atmosféra protektorátních Čech, téma židovtsví i kolaborace nejsou v české kinematografii ničím novým. Snímek Marka Najbrta Protektor přesto dokáže ke zdánlivě vytěženému tématu přistoupit svěže a neokoukaně. Formálně i obsahově provokativní drama o ochranářství i zradě tak snad po čase opět rozčeří stojaté vody a vyvolá diskusi o minulosti, ale i o současnosti.

NECHCETE ČÍST? POSLECHNĚTE SI CELOU RECENZI!

Co všechno jste ochotni zradit pro lásku?, táže se plakát nového českého filmu Protektor. Stejně tak by se mohl ptát: jak snadno podlehnete ideologii? Jak snadno můžete být opojeni omamným kouzlem její protekcionářské hierarchie? Jak krátká je cesta od běžného člověka k bezpáteřní kreatuře? Protektor nabízí odpovědi syrové, nepřikrášlené a jdoucí přímo k jádru věci. Na poměry české kinematografie překvapuje rezignací na falešný humanismus, laskavost i korektní poselství. Tady se nehraje na to, že ač se našinec mnohdy choval jako záludná svině, srdce má stejně ze zlata.

01003874.jpeg

Film Marka Najbrta uvozuje citát Adolfa Hitlera: Čech je cyklista, jenž se nahoře hrbí, dole však šlape. Protektor není polemikou s výrokem Vůdce, nýbrž názorným příkladem, jak jednoduché může být podlehnout mašinérii totality. Rozhlasový redaktor Emil Vrbata miluje svou ženu, židovskou herečku Hanu a záhy po vypuknutí války se zaváže, že ji za každou cenu ochrání. Zdánlivé hrdinství však vyústí v kolaboraci, v níž je dobrý úmysl neoddělitelný od zrady a předstíraná loajalita k nerozeznání od poklonkování moci. Najbrtův snímek na napětí mezi maskou ochránce a bezpáteřností kolaboranta mistrovsky staví.

01003877.jpeg

POSLECHNĚTE SI: Rozhovor s režisérem Markem Najbrtem a scénáristou Benem Tučkem z pořadu Zpoždění

Sledování Protektora přináší hned několik příjemných překvapení. Je povzbuzující vidět český film, v němž kamerové filtry neslouží jako zástěrka ubohosti obsahu, ale jako funkční prostředek výpovědi o chladnoucím poutu postav. Je povzbuzující vidět český film, v němž si tvůrci k vydařené dobové stylizaci troufli přidat moderní elektronickou hudbu, precizně zrytmizovanou s obrazem. Je povzbuzující vidět český film, který využívá pokročilé formální vymoženosti (mezititulky, komponovaný obraz) bez křeče a velmi účelně. A konečně je povzbuzující slyšet v českém filmu přirozené a chytré dialogy, v nichž velká slova nepůsobí jako rány pěstí mezi oči.

Největší překvapení však přináší samotný obsah filmu. Při zpracování protektorátního tématu se totiž vyhýbá heroizaci, patosu i idealizování charakterů. Jakkoli ve středu dění stojí motivy tak závažné, jako je kolaborace a židovská otázka, Protektor nespadá mezi prvoplánové obrazy utrpení a hrdinského vzepjetí. Svým neradostným obrazem lidské pokřivenosti se blíží kultovnímu Obchodu na korze Elmara Klose a Jána Kadára, přičemž si však udržuje rysy černé komedie. Příběh Emila a jeho ženy je v nejlepším slova smyslu univerzální a dusivé kulisy protektorátu neklade okatě na odiv. Pozvolné podléhání pozlátku nacismu a s ním související odcizování hlavních hrdinů lze aplikovat na libovolný totalitarismus a výpovědní hodnota Protektora tak zůstává nadčasovou, neschematickou a aktuální.

01003875.jpeg

Snímek, který otevřeně, bezprostředně a bez hysterie zobrazuje lidské společenství v čase morální krize, české kinematografii po Sametové revoluci povážlivě chyběl. Protektor se nevyvaruje drobných přešlapů, je však prostý jakékoli falše. Předestírá divákovi uvěřitelnou situaci a nabízí dost prostoru pro otázku ze všech nejzásadnější: jak bych se v téhle situaci zachoval já? Jen skrze ní lze minulost pochopit jako živou výzvu, nejen jako neměnné trauma.

Hodnocení: 90%