Ne úplně vítané zmoudření Codyho ChesnuTTa
Po desetileté pauze od chváleného debutu se s albem Landing On A Hundred vrací soulový zpěvák Cody ChesnuTT. Místo výstředního LSD soulu se ale tentokrát jen vrací do zlatých časů černé hudby.
Na obalu desky Landing On A Hundred je soulový písničkář Cody ChesnuTT vyfocený ve vojenské helmě. Někdo, kdo se zamiloval do jeho deset let starého opusu The Headphone Masterpiece, by to mohl interpretovat jako další výstřední kousek volnomyšlenkářského interpreta, který po úspěšném debutu a společném hitu s The Roots na deset let přerušil svoji kariéru, prostě proto že se chtěl věnovat rodině a hudební byznys ho nezajímal. Skutečnost je ale trochu jiná.
ChesnuTTova helma na obalu není ani tak součástí bizarní image, jako spíše symbolem neklidné éry boje za občanská práva v 60. a 70. letech, na niž soulovým soundtrackem své nové desky navazuje. Na kouzelné psychedelické lo-fi R&B z jeho debutu zapomeňte, ChesnuTT se po dekádě absence vrací s albem plným retro soulu ve vypiplaných dobových aranžích.
Co se týče retro stylizace, šel ChesnuTT při natáčení Landing On A Hundred až do posledních detailů, vždyť album nahrál s regulérním desetičlenným bandem v Royal Studios, kde od poloviny 50. let vznikaly r'n'b a soulové klasiky a Al Green zde v roce 1971 natočil svůj slavný oplodňovák Let's Stay Together. Historie soulu a funku vůbec vrhá na desku velký stín – ChesnuTT skládá písně z osvědčených ingrediencí, jako jsou kytarová kvákadla, splašené dechy a gospelové vokály. Všechno je perfektně na svém místě jako z kuchařky Motownu nebo Stax.
Naštěstí když zabrousíte trochu hlouběji, najdete třeba skladbu Don't Follow Me, která má blíže k nu-soulové psychedelii. Tady a taky v energické funkové skladbě I've Been Life se na chvíli zjeví ChesnuTT z debutu – ten výstřední živel, který sype z rukávu písničky se surreálnými texty jen tak mimochodem mezi snídaní a svačinou. Ten geniální písničkář, o kterém se psalo, že by mohl být novým Hendrixem, a jehož styl novináři častovali přezdívkou „LSD soul“, ale bohužel na zbytku desky už uvolní místo jinému Cody ChesnuTTovi – staršímu, dospělejšímu a zbavenému excentricity.
Bez mučení přiznávám, že potrhlé beefheartovské koláže dvojalba The Headphone Masterpiece, natočené na čtyřstopý magnetofon kdesi v jeho atlantském obýváku, pro mě měly větší kouzlo než soulové rozcvičky z nové desky. A když jeho The Seed vzali do parády The Roots, byl z toho jeden z nejlepších singlů nulté dekády. Progrese je ale vlastně logická – ChesnuTT se těžko může vrátit do divokých let, o kterých zpívá ve skladbě Everybody's Brother. Svůj syrový talent opracoval do poněkud normalizovanější podoby, která z něho dělá současníka třeba takového Johna Legenda. Nakonec proměnu už naznačilo EPčko Black Skin No Value z roku 2010 a cení se i to, že nezapomíná na sociálně-kritická témata, jako třeba ve Where is All The Money Going.
Album Landing On A Hundred vzniklo i díky sbírce na crowdsourcingovém webu Kickstarter a možná maličko dokazuje jistou stinnou stránku těchto experimentů s financováním hudby. Většina muzikantů v této situaci se nejspíše nebude pouštět do ničeho dobrodružného a zvolí zlatou střední cestu, se kterou uspokojí co nejvíce fanoušků, kteří jim dali peníze. A pravověrný „autentický“ soul je přesně tím bezpečným řešením.
Na stylizaci do soulových titánů od Ala Greena až po Terence Trenta D'Arbyho není nic špatného, jenže na svém debutu ChesnuTT nezněl jako nikdo jiný, zněl jen jako on sám a to je pochopitelně ta největší meta, které lze dosáhnout.
Cody ChesnuTT – Landing On A Hundred (One Little Indian, 2012)
Nejposlouchanější
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
