Nebaví mě vařit desítky minut a pak to dítě nejí. O vaření dětem, zásadách a kompromisech

„Snažím se pořád nabízet vyvážený talíř, i když některá jídla opakovaně odmítá, tak to pořád zkouším a příště ten talíř nachystám taky tak,“ říká Jana. „Netvrdím ale, že nikdy neměla špagety s rajským protlakem a sýrem, jsou situace, kdy to jinak nejde.“

Taky si každý den lámete hlavu nad vyváženou skladbou jídla na talíři, ze kterého si ale stejně dítě sní jen to, co mu chutná? Vaření pro děti je téma plné předsevzetí a následných kompromisů, ve kterém naše představy naráží na pestrou realitu všedního dne|foto:Pexels,CC0 1.0

Tereza se taky snažila od začátku příkrmů Adě vařit doma a z vlastních surovin, aby se vyhnula dětskému konzumu s příkrmy. Ale to vzalo za své, když jí na roční prohlídce dětská lékařka oznámila, že jí dcera nepřibírá podle tabulek a že se to musí změnit.

„Takže jsem se ji snažila futrovat horem dolem, i kupovaný, to, co jí chutná, ale brzy jsem to vzdala. Nechtěla jsem jí jídlo znechutit a pořád za ní běhat se lžičkou. Naštěstí trochu přibrala a doktorka nás nechala být,“ popisuje Tereza, ale dodává, že tím problémy se stravováním neskončily: „Adu prostě jídlo nebaví. Jakmile se trochu zasytí, chce dělat něco jiného a jídlo ji obtěžuje. Takže jsem musela vymyslet několik triků, abych do ní něco dobrovolně dostala,“ vyjmenovává Tereza.

Co pomáhá udržet Adu u stolu? A jak se Tereze a Janě daří prosadit si přání ohledně sladkostí nebo nezdravých jídel v širší rodině? Dozvíte se v novém dílu Houpaček.