Nehezké losangeleské obrázky Jamese Ferrara
Kdo by to do toho kluka s vlasy jako mikrofon a dírou v zubech řekl. Když James Ferraro před lety poprvé vystoupil v Praze, byl hvězdou undergroundu tak exkluzivního, že přišlo snad jen pět lidí. Podruhé to nebylo o moc lepší, to už ale platil za hvězdu na špici podzemního hudebního dění. Na ponuré novince Skid Row vykresluje bezútěšný obraz nejameričtějšího z amerických velkoměst, Los Angeles, a zdá se, že coby autor písní hodlá bušit na nebeskou bránu inteligentního, dospělého popu, takového, jaký pro oduševnělé publikum tvoří třeba Peter Gabriel a David Byrne.
Novinka Skid Row vychází na značce Break World Records. Ferraro byl v posledních letech svázán s labelem Hippos In Tanks, který ve svých nádržích hýčkal i druhou hvězdu takzvaného hypnagogického popu – Deana Blunta. Label ale zanikl po smrti svého zakladatele Barrona Machata. A když je řeč o hypnagogickém popu, vlivný britský hudební publicista David Keenan tímto slovním spojením označil generaci hudebníků narozených v 80. letech, kteří ze spotřební pestrobarevnosti popkultury sedmé a osmé dekády učinili prostředek vlastního, tak trochu nostalgického, zpočátku ale řádně podvratného uměleckého vyjádření.
Ferraro jako mladíček skrývající se pod desítkami pseudonymů proháněl staré kazety samplujícími casio-kláveskami a vypouštěl do světa stovky titulů, na nichž dával najevo, že se nezalekne sebestrmějších srázů trapnosti. Před čtyřmi lety na albu Far Side Virtual ale už byl za mluvčího generace žijící umělecky především na webu. Kdepak kazety, na obalu desky byl tablet a Ferraro od té doby není za retrobrakýře, ale za digitálního avantgardistu s pohledem upřeným převážně vpřed.
Jeho aktuální album Skid Row je pokračovatelem podobně neutěšeného portrétu New Yorku. Vzniklo ze série básní, v nichž Ferraro reflektoval bizarní svět svého bydliště, kde se filmové sny a nepředstavitelná výstřednost setkávají s polosvětem, kterému v USA snad není rovno. Písně, jež Ferraro ze svých veršů vytvořil, jsou opět bohaté na samply, vévodí jim ale těžké houpavé beaty kdesi na pomezí funku, dubu a R&B a vokály odkudsi z odvrácených stran soulu. Vše zahušťují ruchy, zvukové efekty a útržky televizního zpravodajství, výsledná směs svou atmosférou v lecčems připomene dnes už legendární desku London Zoo producenta zvaného The Bug.
Reflexe losangeleského pozlátka, pod nímž se skrývá spousta hnusu a násilí, nejsou ve světě literatury, hudby ani filmu ničím novým. Vzpomeňme třeba na Charlese Bukowského, Davida Lynche, poslední album The Doors... Losangeleský genius loci v umění vytváří specifický žánr. A James Ferraro natočil přiznanou žánrovku, která dokonale zapadá do naznačených kolejí. Je taková, jakou byste čekali, tudíž vlastně bezchybná. Pro mě rozhodně jedno z alb roku.
Hodnocení: 100 %
James Ferraro – Skid Row (Break World Records, 2015)
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
