Nejlepší seriály podle Radia Wave 2021: Rok neslýchaných scén ze života zoufalých lidí

6. prosinec 2021

Rok 2021 jsme prožili nalepení na obrazovky televizí, počítačů a dalších chytrých zařízení víc než ty předchozí. Vybíráme deset titulů, které nás provázely časy izolace i promořování a infikovaly naše životy cynismem, napětím, dojetím, inspirací a existenčním děsem. 

  1. Neslýchané (Untold)

Pět samostatných příběhů ze skrytých dějin vrcholového sportu. Fascinující tematický rozptyl od latentního rasismu přes domácí násilí, tranzici, organizovaný zločin až po úzkost. Hluboké, upřímné a emotivní výpovědi proložené famózně sestřihanými dobovými materiály, které vypovídají o podstatě jednotlivých sportů, z nichž se rekrutují protagonisté.

Ze série Untold: Crime and Penalties

Každý díl antologie pracuje s trochu jiným tónem, ale spojuje je stylistická preciznost, důsledná práce s informacemi a hluboký vhled do tématu. Dokumentární forma tu často působí mnohem dramatičtěji než filmové uchopení. Od producentů série a režisérů dvou epizod Chapmana a Maclaina Wayových jsme po Wild Wild Country čekali absolutní vrchol roku. A dostali jsme ho.

  1. Bílý lotos (The White Lotus)

Díky seriálu Bílý lotos nám nemusí být líto, pokud jsme se letos nedostali nikam na dovolenou. Přepychový havajský hotel, ve kterém tady tráví volné dny skupina bohatých Američanů, totiž ukazuje, že dovolená je možná to nejhorší, co se člověku může přihodit.

Z minisérie Bílý lotos

Středisko se postupně mění v arénu výbušných třecích ploch založených na majetkových privilegiích postav i jejich žalostných snahách obstát sami před sebou i okolím. Neurotická energie, živená trefně napsanými vtipnými dialogy, suverénními hereckými výkony i hudebním motivem, v němž se uvolněná exotická melodie postupně mění v atak vlezlých pazvuků a skřeků, dělá z Bílého lotosu nejopojnější a zároveň nejdrásavější dramedii roku.

  1. Boj o moc 3 (Succession 3)

Skoro se tomu nechce věřit, ale ani třetí série jednoho z nejzábavnějších (a nejkrutějších) seriálů posledních let neslevuje ze scenáristické brilance, herecké virtuozity a vražedného tempa.

Ze seriálu Boj o moc 3

Nepřináší sice (kromě fajnšmekrovských hostovaček Alexandra Skarsgårda a Adriena Brodyho) nic moc nového a chvílemi to vypadá, že začíná hrát své shakespearovské drama o banalitě luxusu a zla až příliš na jistotu – přesto zůstává laťka nejvtipnějšího rodinného/korporátního hororu všech dob ukrutně vysoko.

Orgie záludnosti, trapnosti a nízkosti snad nikdy nebyly takhle strhující; jen zřídka jsou k vidění momenty, v nichž se s tak perverzní elegancí mísí podlost, touha po uznání a absurdně ponižující rituál. Jediný seriál bez kladných figur, který nelze nemilovat.

  1. Mare z Easttownu (Mare of Easttown)

Zapadákovů sužovaných mizérií, závislostmi na opiátech a s nimi spojenými zločiny už tu bylo hodně. A hrdinek, které vyšetřují zločin, ale současně se propadají do deprese z vlastního pochroumaného rodinného života také. Kate Winslet však v sedmidílné Mare z Easttownu hrdě přebírá štafetu po Elisabeth Moss ze seriálu Na jezeře, otevírá lahev piva, aby zahnala věčný splín, a vydává se známým terénem přeci jen trochu neokoukanými cestami.

Kate Winslet v seriálu Mare z Easttownu

Seriál nabízející žánr „Všichni jsou totálně v háji a na dně“ odlehčuje nadsázkou, nadějí i trefným civilním gestem. Zlo tu nedlí v okolních lesích tak jako v mnoha jiných – mystikou či osudovostí nasáklých – krimi z amerických vidlákovů: je zcela obyčejné, náhodné. I v tom tkví sugestivní tragika a síla vyprávěného příběhu.

  1. Scény z manželského života (Scenes from a Marriage)

Bergman revisited. I když původní Scény ani po padesáti letech neztrácí nic na síle, která z nich ve své době udělala časovanou společenskou bombu, konvence i vztahové role prošly změnami, které dávají prostor novým hrdinům. A Mira s Jonathanem jsou rovnocennými partnery Marianne a Johana. Showrunner Hagai Levi dokázal najít pro známé konstelace nový klíč a ikonické věty a situace se opakují v novém kontextu.

Ze seriálu Scény z manželského života

Role jsou méně jednoznačné, žena je hybatel, do vztahové krize výrazněji intervenuje mateřství i fakt, že zatímco v roce 1973 byl rozvod krajně obtížný, v současnosti jsou rozchody snáze dosažitelné a přijatelné řešení. To nic nemění na tom, že onen „setmělý dům uprostřed noci na konci světa“ je stále místo plné bolesti, touhy, nenávisti i existenční úzkosti. A Jessica Chastainová s Oscarem Isaacem předvádí jeden z nejlepších duetů v dějinách melodramat. 

  1. Halston

Jak to dopadá, když se umělecká módní vize srazí s počtářskou logikou korporátu, o tom vypráví chytlavá minisérie Halston.

Ze série Halston

Showrunner Ryan Murphy filtruje návrhářovy peripetie optikou vlastních pádů v rámci svého působení pod hlavičkou Netflixu a dost možná avizuje návrat do vrcholné formy. A co víc: senzační Ewan McGregor v roli samotného Halstona s takovým gustem hrál naposledy ve filmu Kašlu na lásku a přepálená campová stylizace mu tuze svědčí.

  1. Hra na oliheň (Squid Game)

Nesmyslný hype stranou: tahle výstřední korejská směsice sociálního dramatu a kruté reality show si zaslouží uznání. Přinejmenším za to, s jakou lehkostí buduje tíživou metaforu společenství řízeného pravidly úspěchu a přežití.

Ze seriálu Squid Game (Hra na oliheň)

Je v tom kus voyeurského zaujetí utrpením druhých i kus sarkastického sociálního komentáře, který možná nejde hluboko, ale díky skvělým postavám a invenčním hrám funguje. Korejský export popkultury s ostřím pokračuje. Hra na oliheň možná není nejostřejší tužka v tamním penále, ale v konkurenci omletých žánrových klišé letos přinesla nevídané barvy, masky, kýble malinovky, mrazení a tolik potřebný závan kontroverze.

  1. Byl by to hřích (It's a Sin)

Minisérie HBO Byl by to hřích reflektuje nástup pandemie AIDS v letech 1981 až 1991 ve Velké Británii. Příběh pěti přátel, kteří dospívají ve stínu rychle se šířící smrtící nemoci a turbulentních celospolečenských změn, dnes možná díky současné pandemii rezonuje o to silněji.

Ze seriálu Byl by to hřích (It's a Sin)

S naléhavostí se obrací do minulosti a připomíná tragické osudy převážně queer jedinců, kteří snad ještě vícenež se smrtícím virem bojovali s přehlížením a nenávistí společnosti. Byl by hřích nepřipomenout si osud celé jedné poškozené generace a zmařených životů lidí, kteří se navzdory smrtící nemoci nebáli žít a užívali si análního sexu a orgií naplno. Tvůrci jejich příběhy vypráví nevtíravým a zábavným způsobem, navíc s notnou dávkou naděje pobízející k dalšímu zhlédnutí.

  1. Night Stalker: Hon na sériového vraha (Night Stalker: The Hunt for a Serial Killer)

Nejpovedenější z letošních true crime minisérií, s kterými se v poslední době nejen na Netflixu roztrhl pytel. Chrup zrůdně démonického protagonisty se do vás na začátku první epizody nepříjemně zakousne a ve svém stisku nepovolí až do poslední sekvence. Metodický přístup skvěle využívá archivních materiálů a nabízí nám osvěžující změnu perspektivy: důraz tu není položen na bezskrupulózní vraždící monstrum, ale hlavně na jeho oběti a jejich příběhy.

Ze seriálu Night Stalker: Hon na sériového vraha

Korunku tomu nasazuje šťouravý, podivínský pár hlavních vyšetřovatelů, který je skoro stejně divný jako vrah sám. Na rozdíl od konkurence dobře zvládnutá stopáž bez dramaturgických úletů a vycpávek, osmdesátkové Los Angeles jako město andělů i hříchu, výborná hudební dramaturgie i celková dynamika svázaná s danou érou. Binge-watch sezony.

  1. Půlnoční mše (Midnight Mass)

Režisér Mike Flanagan nás nadchnul hlavně minisérií The Haunting of Hill House, ale v posledních letech přiznaně i nepřiznaně brousil hlavně kolem odkazu hororového klasika Stephena Kinga. Kingovské postupy i motivy jsou znát i v jeho nové sérii Půlnoční mše, kde do rybářského městečka přichází nejen vyléčený alkoholik, který tu strávil dětství, ale také mladý kněz s temným tajemstvím.

Ze seriálu Půlnoční mše

Flanaganovi se v tomto (údajně velmi osobním) díle povedlo propojit klasický, dobře vystavěný horor s neméně chytrou hrou s velikonoční křesťanskou symbolikou. V chmurném, až obřadně vážném příběhu o smrti a zmrtvýchvstání Flanagan ukazuje, že i dlouhé zanícené monology připomínající kázání mohou působit strhujícím, dramatickým dojmem.

Který z letošních seriálů hodně stojí? Co Aleš s Vítkem předvádí už deset let, ale Jessica Chastain a Oscar Isaac jenom teď? Který fotbalový tým chce Vítek koupit? A když se dopouštíme něčeho zlého, odkud to přichází? Poslechněte si komentáře čelistní trojice.

Spustit audio

Související