To vám přijde, že ta voda má radost. Iva Bufková vrací vodu Šumavě, jsou místa, kde 60 let netekla
Zem je ještě promrzlá. Tam, kde bychom se v létě bořili po kolena, procházíme suchou nohou a jen to trochu křupe. Míříme na prameniště schované v lese o rozloze asi 20 m², pozná se podle namrzlých kaluží. To, co vypadá jako lesní cesta, byl asi metr a půl hluboký odtokový kanál. Voda tudy frčela z prameniště pryč do nížin. Kanál je zasypán zeminou a přehrazen dřevěnými hrázkami. Voda se vrátila do klikatého potůčku.
Tak vypadá revitalizovaná lokalita Nové údolí na Šumavě kousek od hranic s Německem se sérií pěti malých pramenišť. Takových míst obnovil tým projektu Life for Mires 2183 ha, k tomu 212 km zablokovaných odvodňovacích kanálů a 35 km obnovených potoků.
„Prameniště jsou v krajině hrozně moc důležitá. Jsou místem, kde se voda dostává na povrch, po cestě omývala horniny, tak je obohacená o minerály. Prameniště mají svébytnou floru i faunu,“ popisuje mokřadní stanoviště geobotanička. Podle jejích slov je v české krajině 80 až 90 % pramenišť narušeno nebo odvodněno. Podobně je nadpoloviční většina potoků napřímena, nebo dokonce zatrubněna.
Krajinu naši předci odvodňovali, aby získali větší užitnou plochu polí, pastvin a hospodářských lesů. Teď je všechno jinak. Hospodářských ploch k obživě stačí míň, naopak potřebujeme vodu do krajiny dostat zpátky. „Obnova mokřadů zvětšuje množství akumulované vody pro období sucha. Obnova potoční nebo říční nivy je zase důležité protipovodňové opatření. Mokřady tvoří i důležité klimatizační jednotky. Vypařují hodně vody, vzduch nad nimi se ochlazuje, voda se mění v páru a tlumí se tím přehřívání krajiny. Sražená voda pak obnovuje malý vodní cyklus, protože spadne někde poblíž,“ popisuje efekty návratu vody do krajiny Bufková.
Voda chybí v celé ploše hospodářské krajiny, v místech, jako je Šumava, se její přirozená dynamika navrací snáz. „Zvlněné potůčky mají samočistící schopnost. Už jsme vraceli i potok na povrch ze zatrubněné drenáže. To vám přijde, že když teče tím nově vytvarovaným korýtkem, že ta voda má radost. Pak je hrozně hezké vidět po několika letech, jak si okolí příroda vezme zpátky. Vůbec nebývá problém s invazními druhy, přírodní druhy velmi rychle osidlují taková místa. Pstruzi se dostanou do obnovených potoků třeba hned druhý den, a to tam třeba šedesát let potok nebyl,“ vypráví o obnově hydrologického režimu Iva Bufková.
Proč se zabývat návratem vody do krajiny v horách, kde principiálně nechybí? Jak přistupovat k mokřadům a meandrujícím korytům v zemědělské krajině? Jaký je poměr mezi vědeckým přístupem a intuicí při revitalizacích? Poslechněte si celé Podhoubí.
Související
-
Sníh není jen lyžování – chrání před mrazy a doplňuje spodní vody. Co by se stalo, kdyby nepadal?
Česko letos zasypal sníh od hor až po nížiny. S výzkumníkem Michalem Jeníčkem jsme na hřebenech Šumavy naměřili přesto jen slabých 50 cm sněhu.
-
Tvořit odolný les spolu s přírodou. Plody mé práce sklidí vnoučata, říká hajná Monika Bejčková
Potenciál stejnověkých monokultur a pasečného hospodaření z našich lesů mizí spolu s klimatickou stabilitou. Nedávné období pěti let sucha skončilo kůrovcovou kalamitou.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka


Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka