Nemáš svůj podcast? Jsi out! Podcastová revoluce ve světě vrcholí

Popularitě podcastu jako formátu, který navazuje na klasické rozhlasové pořady, ale nepotřebuje rádiové frekvence, zázemí institucí a funguje bez limitů v délce, tématech nebo technologiích, tento trend jenom pomohl. Moderátorem podcastu se k tomu může stát i člověk bez nákladného nahrávacího studia, stačí pouhé voice memo na smartphonu. Také online distribuce podcastů má nekonečně možností: přes samostatné weby, streamovací stránky, mediální knihovny nebo aplikace přímo v mobilu. A jejich největší výhoda pro uživatele? V podstatě všechny podcasty jsou pořád úplně zadarmo.

Podcasty se na internetu objevily jen krátce po přelomu milénia. Ten vůbec první natočil v roce 2003 Chris Lydon, který vysílá dodnes na Radio Open Source. S počátky podcastingu je ale nejčastěji spojován bývalý VJ hudební stanice MTV Adam Curry zvaný „Podfather“, který 13. srpna 2004 spustil ikonický kanál Daily Source Code. Časopis Wired ho v té době významem srovnával s legendární televizní talk show Eda Sullivana z 50. let. Jenže na rozdíl od Sullivana, který si do pořadu zval Beatles, uvádí Curry první díl sám při jízdě autem, během níž potká povoz s koňmi. „Díky, že jste si stáhli tuhle mp3,“ říká během řidičských manévrů svým posluchačům.

AdamCurry v roce 1984|foto: Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 Netherlands

Curry používal iPod, a tak vytvořil skript pro Apple, který dovolil zvukové soubory přenášené přes RSS synchronizovat s přístrojem skrz iTunes. Na to navázala i první podcastová aplikace iPodder.

„Pokud neuděláš ze své rozhlasové show podcast, tak zaspíš revoluci a úplně se znemožníš,“ napsala Benjamenu Walkerovi v roce 2004 jeho kolegyně poté, co si Daily Source Code poslechla. Vznikl tak pořad Benjamen Walker’s Theory of Everything, který dnes na SoundCloudu sleduje 1,29 milionu fanoušků.

Ovšem i přes tuto „technologickou revoluci“ mělo mnoho profesionálních novinářů s podcastingem zpočátku podobný problém jako filmaři s vloggery o deset let později. Nahrávat obsah své hlavy na internet najednou mohli opravdu všichni.

V roce 2016 je vlastní podcast v podstatě statusovou záležitostí. Filmařka Lena Dunham natáčí feministický Women of the Hour pro BuzzFeed, jedním z nejúspěšnějších audio pořadů současnosti je The Nerdist, který vede televizní osobnost 90. let Chris Hardwick. Na obrazovkách ho tehdy zastínily spolumoderátorky soutěže Singled Out Jenny McCarthy a Carmen Electra. Režisér Kevin Smith nahrává s kamarádem Jasonem Mewesem svůj podcast Jay & Silent Bob Get Old často i před tisícovkami diváků a v roce 2013 s ním jeli na turné. Na základě WTF with Marc Maron vznikl televizní pořad.

Serial nyní pokračuje druhou sérií, ve které dala Koenig přednost známé kauze před dalším bezejmenným studentem sporně odsouzeným k doživotí za vraždu přítelkyně. Místo Adnana Syeda, jehož případ se po odvysílání podcastu opravdu znovu otevřel, nyní novinářka sleduje kauzu amerického vojáka Bowe Bergdahla osvobozeného po pětiletém věznění Tálibánem. Úspěch Koenig je bohužel i jejím prokletím. O Serial se toho napsalo a řeklo už tolik, že v „podcastových kruzích“ je vlastně překonaným fenoménem. Funguje spíš jako konstanta nebo trefné přirovnání. I přesto stále existuje několik pořadů jen proto, aby nové díly rozebíraly a recenzovaly.

Čtěte také

Internetové audio programy si kromě stále větší popularity získávají konečně i zasloužené uznání a moderní média bez „svých podcastů“ v podstatě nemohou existovat. Jen ta česká trochu zaspala. Mezi nejúspěšnější u nás jich nepřekvapivě hned několik patří Českému rozhlasu: Host radiožurnálu, Jak to vidí… nebo Český rozhlas – Věda a technika jsou v prvních deseti nejstahovanějších na aplikaci Podcasty. Česká tištěná média se ještě cestou The Economist, The New Yorker nebo BuzzFeedu ale bohužel nevydala. Tištěný týdeník Respekt nabízí své články alespoň v audio podobě a poučenější internetový magazín o marketingu a médiích Médiář svůj podcast představil loni. Ostatní asi nadále přemítají nad jeho ekonomickou výhodností.