Nesmrtelný Miles Davis. Proč titán s trumpetou vzrušuje i dlouho po smrti?

Odkaz slavného trumpetisty je ale živý více než kdykoliv předtím, vloni ho BBC Music Jazz zvolilo za nejdůležitější jazzovou osobnost všech dob (Louis Armstrong a Duke Ellington skončili až za ním). Nitky jeho vlivu ale sahají daleko za jazzový žánr. Ostatně on sám se nikdy nechtěl nechat uzavřít v jediné škatulce. Na to byl příliš velký živel.

„Nemám rád slovo jazz... neříkej tomu tak. To je umělé slovo, které se snaží škatulkovat. Pro mě je to sociální hudba,“ říká Don Cheadle jako Miles Davis ve zmiňovaném filmu. Citát není vymyšlený, scénář si vypůjčil větu, kterou trumpetista skutečně řekl v jednom rozhovoru v roce 1982. Radikální zápal jazzu v té době už vyprchal, v žánru převzalo definitivně vládu konzervativní křídlo a Miles s ním nechtěl být spojovaný. Vždy se totiž koukal hlavně dopředu – na konci 50. let se inspiroval vážnou hudbou, v polovině 60. let udělal krok za bebopovou tradici, aby o pár let později provokoval elektronickými nástroji a syrovostí funku. A v osmé dekádě ještě stihl zachytit nástup hip hopu. Jeho neutuchající touha po invenci a tvůrčí zápal jsou nepochybně důležité důvody, proč zůstává zásadní inspirací pro současné muzikanty. Najdou se ale i další.

Čtěte také: Hlavně bez předsudků! Jak jazz znovu nachází cestu k nové generaci posluchačů

Film Miles Ahead zachycuje éru jazzmanova života z konce sedmé dekády, kdy na pět let úplně zmizel z očí veřejnosti. Režisér a herec Don Cheadle si svůj vysněný režisérský i herecký projekt vydupal ze země a financoval ho i přes crowdfunding. „Chtěl jsem vyprávět příběh, který by Miles sám býval chtěl vidět. Něco hip, cool, živého a mířícího kupředu (hip, cool, alive and ahead),“ vysvětluje režisér, který skládá filmem poctu hudebníkově spontánnosti a živočišnosti, tedy zásadním elementům, které nechal ve své hudbě promlouvat svým expresivním stylem hraní. I neochota přistupovat na kompromisy je něco, co si od něj berou jeho následovníci, počínaje Princem, který v 80. letech svého mentora vystřídal na špici vývoje v černé hudbě.

K tvorbě soundtracku byl přizván klavírista Robert Glasper, který dostal k dispozici kompletní Milesův katalog. Klasiky i dávno zapomenuté skladby vysamploval a použil pro doprovodnou desku Everything’s Beautiful, na níž trumpetistovi skládá poctu kolektiv interpretů z širokého spektra černé hudby – od rapperů (Phonte) přes R&B vokalisty (Bilal, Erykah Badu, Laura Mvula) až k soulovým legendám (Stevie Wonder). Kolekce stvrzuje, jak Milesův odkaz funguje mimo klasické hudební škatulky, z nichž se sám snažil vyvléci. „Kdyby byl Miles dnes naživu, určitě by se kamarádil s partou kolem Flying Lotuse a Kendricka Lamara,“ tvrdí Herbie Hancock, jenž s Milesem spolupracoval v jeho slavném kvintetu. V osobě Kendricka Lamara prý dnes nejvíce žije jeho odkaz divoké a nespoutané černé hudby, která chce bořit hranice.

Miles Davis |foto: Bob Kato

K oslavám nedožitých devadesátin slavného jazzmana se přidala i společnost Polygraph specializující se na datovou analýzu. Prozkoumali Wikipedii, našli na ní bezmála 2500 položek obsahujících Milesovo jméno a vložili je do interaktivního datového mraku, který pěkně ukazuje dopad jeho osobnosti na popkulturu. Ať už je to reklamní kampaň společnosti Apple, tetování Milesovy trumpety na paži Lady Gaga, podtřída trilobitů Milesdavis eldredgei, či inspirace pro tak odlišné hudebníky, jako jsou Jonny Greenwood z Radiohead, Lana Del Rey či Beastie Boys. Tam všude zasáhl jazzový „Princ temnoty“.