Nestyďte se za to, kdo jste, soucitně to přijměte. Bránit se nepříjemným pocitům se nevyplatí
„Je v nás zakořeněn odpor k nepříjemným prožitkům, emocím, je důležitý soucit a schopnost přijímat všechny pocity,“ říká v Balancu psychoterapeut, psycholog a lektor Jan Benda. Všichni máme občas nebo i často nepříjemné pocity. Dokonce až takové síly, že s nimi nedokážeme vydržet. Jan Benda tvrdí, že je dobré k nim přistupovat se soucitem. Jak ale hledat soucit, zejména k sobě, a je možné, že ho někteří lidé neznají?
„Díky přijetí pocitů dochází k jejich transformaci. Možná překvapivě se pocity pak promění.“ Intuitivně nás asi častěji napadne opak, když se objeví vztek, smutek, hněv nebo jiné nepříjemné pocity, chceme jim utéci. Zaměstnáme se něčím jiným, ať už jen myšlením v hlavě, nebo nějakou činností. Ale tím si řešení pouze odložíme. Když k sobě budeme přistupovat se soucitem, mělo by to pomoci.
Čtěte také
„Vina je v odborné literatuře pojímána jako adaptivní pocit, upozorňuje na chybu a chce, abychom se poučili. Stud vzniká, když si vinu spojíme s představou o celém svém já.“ Dalo by se tedy říci, že vina je v pořádku, je to informace, čemu se máme vyhnout, jak se chovat lépe. Stud může být sebezraňující a nenabízí cestu ven. Pak je tu ještě sebelítost, také neproduktivní. To je, když si připadáme úplně zbyteční, neschopní nebo naopak za všechno obviňujeme ostatní nebo svět jako takový. Řešením je opět soucit, který je prý dostupný každému a můžeme se ho učit a praktikovat.
Poslechněte si celý rozhovor s Janem Bendou o soucitu, vině, studu a sebelítosti. Jak se liší a proč je dobré hledat soucit především k sobě?
Nejposlouchanější
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
