Neuronové sítě jsou jen kalkulačka, co počítá lépe než vy, říká vizuální umělec Trevor Paglen

Co se ohledně strojové vizuální kultury od roku 2016 změnilo?

Můžete pozorovat, jak se strojové učení a počítačové vidění dostávají do dalších a dalších oblastí našeho každodenního života a do větší a větší míry do něj zasahují. Poslední dobou jsem tak trochu posedlý náklaďáky. Viděli jsme nástup GPS systémů, automatizaci logistiky, nástroje pro sledování pohybu jednotlivých řidičů…

Dnes jsme se dostali do bodu, kdy v některých novějších náklaďácích najdete dvě kamery. Jedna sleduje silnici a kontroluje, jestli se řidič příliš nepřibližuje k dalším autům, předchází nehodám a tak dál. Druhá pozoruje řidiče samotného a má v sobě zabudovaný systém strojového vidění, který vyhodnocuje, jestli řidič sleduje cestu, má ruce na volantu, zda při jízdě nepoužívá mobilní telefon, nekouří, nejí, není příliš unavený nebo naštvaný. Náklaďák je ukázkou toho, co se bude dít s osobními prostory, které budou méně a méně soukromé.

Trevor Paglen

Trevor Paglen je umělec avýzkumník vizuální kultury. Ve své práci řeší neuronové sítě, státní a korporátní dohled, věnuje se také experimentální geografii a fotografii. Jeho díla byla vystavena v Tate Modern nebo MoMA.

O kamerových systémech slýcháme hodně v souvislosti s Čínou, jejich kreditním systémem a slovo dohled mám asociované se zneužíváním státního aparátu. Ale ze všech příkladů, které uvádíte, mi to zní, že státní moc vás vlastně v porovnání se soukromými korporacemi zas tolik netrápí.

Čtěte také

Dávat svá videa z války na sociální sítě může být nebezpečné, říká forenzní architekt Eyal Weizman

Když se v roce 2013 provalila Snowdenova odhalení týkající se sledovacího aparátu americké NSA, říkal jsem si, že stát je hrozný. Vždyť dochází k hromadnému pozorování občanů! Když nad tím ale začnete přemýšlet do důsledků, tak sice na jedné straně máte NSA a jejich centrální datové centrum, ale pak je tu taková věc, které se říká Google. A ten je stokrát větší. Ano, jeho provozovatelé sice chtějí s vašimi daty dělat něco jiného, ale také nemají stejná omezení jako státní agentury.

Dnes se hranice mezi tím, co je stát, a co je kapitalismus nebo soukromý sektor, ohromně rozmlžila. Všichni data sdílejí. Například cokoli, co soukromá společnost posbírá, může poskytnout policii pod hrozbou předvolání. Došlo tak k vymazání hranice mezi státním dohledem a korporátním sběrem dat.

Jak se naše dřív soukromé prostory proměnily kvůli koronaviru? A proč žasneme nad takzvanou umělou inteligencí, i když zas tak chytrá doopravdy není? Poslechněte si zbytek rozhovoru s umělcem Trevorem Paglenem.