Never Sol vytvořila rozpačitý hybrid

2. říjen 2013
02978826.jpeg

Písničkářka Sára Vondrášková, která si říká Never Sol, patří k největším českým hudebním nadějím letošního roku. Upozornila na sebe třeba jako hostující členka Floexovy kapely a před několika dny taky vydala svoje debutové sólové album. Nahrávce, kterou produkoval Jan P. Muchow, ale bohužel chybí větší dávka osobitosti. Je řemeslně ucházející a Never Sol zjevně tuší, co se zrovna ve světě hudby děje. Desce by ale prospělo, kdyby autorka víc zariskovala a nedržela se schémat.

Aby si písničkářka získala pozornost širšího publika, je dobré, když s její hudbou přijde i výrazný příběh. Sára Vondrášková, která vystupuje a nahrává jako Never Sol, příběh má, a to dokonce takový, že kdyby si ho někdo vymyslel, bylo by možnéjej obvinit z vyprávění popkulturních klišé. K setkání zpěvačky a producenta Jana P. Muchowa, který se na výsledném zvuku debutové desky Under Quiet výrazně podepsal, totiž došlo díky Café v Lese – Never Sol tam koncertovala a předvedla takový výkon, že se zvěsti o novém talentu donesly až k Muchowovi. Never Sol, jinak známá třeba z působení v živé Floexově kapele, navíc hned na začátku nastoupila do toho správného výtahu, totiž k filmu. První nakouknutí do velkého světa přišlo pomocí detektivky Ve stínu, kterou opentlila skladbou Lay Down.

02978828.jpeg

Nejslavnější skladba samozřejmě nechybí ani na debutu, a jak se dalo čekat, stále zůstává nejvýraznější písní z celého katalogu Never Sol. Blíží se jí snad jenom Hands, která je z celé desky rozhodně nejdynamičtější. U ostatních kompozic už se ale projevuje největší problém nahrávky, totiž nevýraznost. Never Sol jako svoje vzory cituje Emiku nebo Bat For Lashes, tedy hudebnice, které v minulosti dokázaly výrazným způsobem narušit ustálený písničkářský stereotyp. Emika propojila vlastní hlas s dubstepovou basou, která otřásá žaludkem, Bat For Lashes zase dokázala indie pop nabourat výjimečnou osobitostí v projevu. Never Sol nic z toho neudělala, naopak se spojila s producentem, jehož práce už je několik let spíš řemeslo než cokoliv jiného.

Never Sol v rozhovorech trochu alibisticky vysvětluje, proč jsou její texty nekonkrétní – chce totiž, aby si v jejích písních každý našel to svoje. Je to ale trochu sebevražedné rozhodnutí. Na to, abychom mohli Under Quiet považovat za silnou autorskou výpověď, je totiž album příliš snadno zaměnitelné, neexistuje vlastně nic, co by bylo u Never Sol unikátní a okamžitě rozpoznatelné. Zároveň ale nemůžeme album považovat ani za lehkonohou popovou nahrávku, protože na tu by zase byly potřeba údernější a chytlavější melodie. Debutové album je tak jakýsi hybrid.

02978832.jpeg

Přesto je dobře, že podobná deska vznikla – dokazuje totiž, že česká hudba už se na nejlepší zahraniční nahrávky nekouká z dálky, ale pomalu se je snaží dohánět. U Never Sol necítíme onu pověstnou trapnost, která v prvních vteřinách prozradí, že je autor a interpret nekompetentní a nemá nejmenší ponětí, jaké jsou momentální popové trendy. Never Sol tohle ponětí má, dokazují to i zmínění hudebníci, kteří jsou pro ni zásadní inspirací. K tomu, aby se jim ale dokázala vyrovnat, potřebuje větší odvahu a větší schopnost riskovat. Až přestane Never Sol letargicky kroužit po zavedených hudebních formách a vnese do své tvorby víc vlastního ducha, půjde bezesporu o jednu z nejlepších českých zpěvaček. Zatím je ale spíš rozpačitá.

Never Sol – Under Quiet (Supraphon 2013)