Neviditelné emise za obrazovkami našich laptopů. IT průmysl má uhlíkovou stopu jako lodní doprava

24. listopad 2020
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy počítače - elektronika

Každá sms, každý e-mail nebo večerní streamování seriálu na Netflixu se nějak odráží na životním prostředí. Ať už v podobě toxického odpadu, když nám naše elektronická zařízení doslouží, nebo uhlíkové stopy z propálené energie. Své o tom vědí Karolína Brabcová z neziskové organizace Arnika a Viktor Třebický, který dělá ve společnosti CI2 audity uhlíkové stopy firmám a institucím. Oba byli hosty Inspiračního fóra 24. ročníku jihlavského dokumentárního festivalu.

Jihlavská debata, která se uskutečnila ve spolupráci s Radiem Wave, byla nazvána Neviditelné emise. Máme totiž tendenci důsledky našeho každodenního vysedávání u počítače nevnímat. „Zdaleka se nedá říct, že by to byl čistý průmysl. Ty odhady jsou kolem třech procent globálních emisí skleníkových plynů, což můžeme přirovnat k námořní dopravě,“ uvádí odhady uhlíkové stopy IT sektoru Viktor Třebický.

Jako u všech elektronických zařízení jde u digitálních technologií o zdroje elektrické energie, kterými je napájíme, a pokud jsou fosilního původu, pak se logicky i posílání memů na internetu odráží na uhlíkové stopě. Obrovská množství dat, která si obzvlášť v době pandemie digitalizovaná společnost vyměňuje, navíc často leží někde na cloudu nebo v datových centrech. Tato rostoucí infrastruktura má pak podobný dopad na životní prostředí jako letecký průmysl před covidem.

Čtěte také

Nejen mediální teoretik Jusi Parikka si všímá materiální podstaty selfíček a instagramových stories. Mediální archeologie odhaluje infrastrukturu kabelů, vysílačů a digitálních zařízení jako jednu z geologických vrstev antropocénu. Podobně se dá na obrovské množství zařízení, která navíc rychle zastarávají a jejichž množství se s automatizací průmyslu ještě zvýší, dívat z environmentální perspektivy.

„Zodpovědnost je především na nejvyspělejších zemích OECD, takže Evropské unii a Spojených státech. Arnika v posledních letech sleduje obrovské ekologické a sociální dopady elektronického odpadu. Vyvézt odpad je desetkrát levnější než ho u nás zpracovávat,“ popisuje často nelegální nakládání s vyřazenou elektronikou Karolína Brabcová.

V afrických zemích a jihovýchodní Asii se často bez ochranných pomůcek třídí elektronický odpad, v němž je obsaženo množství drahých kovů, které se dají znovu přeprodat a použít. Zároveň se ale při separaci vylučuje do okolního prostředí velké množství toxických látek.

Další diskuze letošního Inspiračního fóra můžete sledovat tady.

„My toxické látky měříme ve vejcích, což je dobrý indikátor znečištění. Ukázalo se zatížení toxických látek, které bylo dvěstědvacetkrát větší, než jsou naše evropské limity,“ doplňuje příklad z největší skládky odpadu na světě v Ghaně Brabcová.

Jaká jsou úskalí recyklace plastů a cirkulární ekonomiky? Jak snižovat uhlíkovou stopu na internetu? Co způsobují toxické látky z elektronického odpadu v zemích třetího světa? Poslechněte si celý sestřih panelové diskuze o neviditelných emisích v Podhoubí.

Spustit audio