No Age: Because of Randál I Špunt

Jasně že všichni víme, že už mu bylo přes sedmdesát a na jaře mu transplantovali játra. Je to ale ztráta někoho, kdo inspiroval a ovlivnil spoustu nezávisle uvažujících lidí. Logicky je to i první téma, o kterém po koncertu mluvíme s No Age:

Dnešní show jste věnovali památce Lou Reeda, jaká byla vaše první reakce na zprávu o jeho smrti a co pro vás znamenal?
D. S. Moje první reakce byla – ne, to není možný. Je to fakt síla, byl to šok, přestože to člověk asi mohl čekat, v jeho věku a s jeho životním stylem. Je to ohromná ztráta člověka, kterej definoval spoustu věcí, co dneska lidi berou jako samozřejmost.
R. R. Je to tak intenzivní zpráva, že jsem ji taky nejdřív prostě úplně negoval. Lou Reed není jenom jedna z celebrit, u které si člověk řekne, ok, co se dá dělat. Byl jsem jeho velký fanoušek, strávil jsem s jeho deskama spoustu času. Je to člověk, který mě a spoustu dalších lidí ovlivnil v přístupu k hudbě a umění. Celý život si šel svojí cestou a nedělal věci, který by od něj lidi chtěli nebo očekávali.

Naposledy jste v Praze vystoupili před třemi roky v MeetFactory, když jste měli nově venku album Everything in Between. Teď jedete šňůru k desce The Object, kterou jste si prý komplet sami vyrobili. Je to pravda, nebo jenom zábavná story pro média?
D. S. Je to fakt, navrhli jsme si obaly, vytiskli jsme je, ořezali, složili a slepili je dohromady, vylisovali desky, pak jsme to celé zabalili a odvezli do Sub Popu. Fyzicky jsme vyrobili všech 5000 CDček a 5000 desek. Celý jsme to vyrobili s pomocí několika přátel během dvou týdnů.

No Age |foto: Kryštof Havlice

Proč jste se pro to rozhodli?
D. S. Chtěli jsme si vyzkoušet, jaký to je udělat album se vším všudy. Chtěli jsme si vyzkoušet i tu řemeslnou stránku věci. Label nám pak zaplatil za hudbu i za výrobu fyzických nosičů.
R. R. Sub Pop si tím nejdřív nebyl jistý, ptali se nás, proč to chceme udělat, ale pak na to přistoupili. V podstatě to pro ně nehraje roli, komu za tu fyzickou práci zaplatí. Další věc je, že to pak mohli použít jako příběh v marketingové strategii. To ale pro nás nemění původní koncept. Není pro nás důležitý, aby lidi věděli, že jsme to vyprodukovali komplet. Udělali jsme to, protože jsme si chtěli osobně projít výrobou té fyzické součásti našeho hudebního alba. D.S. Další věc pak je hudba na The Object. Ta obstojí sama o sobě, dali jsme jí spoustu práce. Jde nám o hudbu jako takovou, nezávisle na nosiči nebo médiu, které ji zprostředkuje.

Jak na nový materiál reagují lidé na turné?
D. S. Je to skvělý a taky dost zajímavý. Ty nový písničky jsou trochu jiný, zvlášť ty, u kterých hrajeme jen na kytaru a na basu a publikum najednou znejistí, protože zmizí ty výrazný bicí. Občas tam jenom naznačím rytmus takovým srandovním kvákátkem a lidi si ty bubny za chvíli začnou sami domýšlet a zase se rozjedou. Tahle deska pro nás je velký dobrodružství, co se týče hudby na ní i způsobu, jakým jsme jí vydali.

R. R. Je to taky poslední deska v rámci aktuálního kontraktu se Sub Pop, takže uvidíme, co bude dál. Naše budoucnost je otevřená. Po turné bude čas se zamyslet, jakým směrem půjdeme dál.

No Age|foto: Kryštof Havlice

Předposlední v dnešním setu byl cover Six Pack od Black Flag, proč zrovna tahle věc?
D. S. Je to jedinej cover, kterej na tomhle turné hrajeme, baví nás, jak má každej večer trochu jinej kontext. Je to v podstatě hodně ironická písnička proti pití alkoholu.

Co byste popřáli fanouškům, kteří si na váš koncert zapomenou vzít špunty do uší? Btw, víte, že vaše jména v češtině znamenají špunt a randál?
D. S. Tohle je hrozně srandovní, někdo nám říkal, že randál snad něco znamená, ale že je v tom navíc i špunt, to je konec. Já je používám, ale Randy ne. Měli bychom udělat nějaký speciální český tričko. Něco jako „Because of Randál I Špunt.
R. R. Mně to ani nepřijde tak nahlas, možná jsem už taky nahluchlej, ale mám rád ten fyzickej pocit z hlasité živé hudby. Kdyby bylo po našem, hráli bychom ještě hlasitěji.