Gallon Drunk: Koncerty jsou středobodem hudby
Angličtí potemnělí rokenroloví elegáni Gallon Drunk vystoupí v pražské Malostranské besedě v sobotu 29. září. Před koncertem se s frontmanem GD a bývalým členem Bad Seeds Nicka Cavea Jamesem Johnstonem spojili Robert Candra a Jiří Špičák.
Slavný britský rozhlasový DJ John Peel kdysi o Gallon Drunk řekl, že zníte jako nikdo jiný. Je to podle tebe pořád pravda?Tohle se těžko dá říct o sobě samotném. Mně zníme prostě jako my. Neumím si moc představit, jaké by bylo teď začínat v hudbě jako nedotčený nováček... Byla to moc milá poznámka a doufám, že to pořád platí.
Jiní zase tvrdí, že bez vás by nebyli žádní Grinderman a podobně. Souhlasíš?Každý ovlivňuje každého tím nebo oním způsobem, v dobrém i špatném smyslu. Nejsem si jistý, že to tvrzení je tak úplně pravdivé. Určitě jsme ovlivnili další kapely, stejně jako se jiné kapely nebo třeba spisovatelé otiskli do nás. Celé tohle míchání udržuje hudbu při životě. Takže ani na tuhle otázku nemůžu dost dobře odpovědět.
Do jaké míry nahrávání vaší poslední desky ovlivnila smrt basáka Simona Wrighta?Simon už s námi vlastně rok nehrál, vzhledem k jeho zdravotnímu stavu. My jsme se rozhodli pokračovat s tím, že se k nám snad jednou zase přidá, až bude moct. Začátkem loňského roku jsme se vrátili z turné a dozvěděli se tragickou zprávu, že Simon zemřel. Tou dobou už jsme měli rozjeté nahrávání desky. Museli jsme se s tou mezerou nějak vypořádat, bylo to emocionálně náročné. Byl to roky náš kamarád, hrál s námi, dělal zvuk... Promítlo se to masivně do textů. Ani ne tak do muziky, ale do textů hodně. A možná i do toho, že když jsme skončili nahrávání, měli jsme spoustu materiálu, který se nám z téhle perspektivy zdál irelevantní. Rozhodli jsme se album prořezat a schválně nechat hodně krátké, přímé, bezprostřední, úderné, procítěné – a věnovat ho Simonovi.
A co producent – čím přispěl ke zvuku alba Johann Scheerer?Přispěl už tím, že bez něj by deska vůbec nevznikla. On navrhl, ať ji uděláme a ať ji uděláme tady – jsem totiž zrovna teď ve studiu v Hamburku, kde jsme natáčeli, dneska tu budu spát, vedle klavíru, právě tudy projíždíme na turné. Úplně na začátku Johann všechno zorganizoval, sehnal nám tohle skvělé místo, dodával nám nadšení a vytvořil opravdu moc pěkný zvuk kapely. Jsou hodně odlišné způsoby, jak se dá produkovat deska, jemu se podařilo z nás dostat to nejlepší a dát tomu úžasný sound, který ještě smíchal maličko jinak, než bychom to bývali udělali sami. Naprosto jsme důvěřovali jeho úsudku. Skvěle nasnímal bicí, měl spoustu nápadů, ale hlavně to z nás celé vydoloval.
Na albu hostuje mimo jiné vokalistka Marion Andrau. Proč jste se rozhodli zahrnout ženský elelement?Ta deska je hodně drsná, naštvaná – chtěli jsme jí trochu odlehčit od toho vzteku, možná i od určité pózy, samectví... Bylo jasné, že to chce ženský vokál. Výrazně to změnilo podstatu té hudby, podle mého to svým způsobem dokonce zní víc jako Gallon Drunk. Hosti nám pomohli, aby album nepůsobilo jako nějaká retro nahrávka. V některých místech znějí moje doprovodné vokály skoro jako výsměch, což je skvělé. Marion se podílela i na textech dvou skladeb, které zpívá, takže to je další vklad.
Hraješ taky v aktuální sestavě legendárních krautrockerů Faust. Jak ses k nim dostal?To je docela zajímavé. A vlastně jsem toho teď musel nechat, máme moc práce s Gallon Drunk. Došlo k tomu asi před pěti lety, naprostou náhodou, jako se asi děje většina takových věcí. Na malém festivalu, který organizovali Faust, jsem se seznámil s Jean-Hervé Péronem. A skončil jsem jako člen Faust, protože Amaury Cambuzat (taky hraje ve francouzských Ulan Bator) právě odcházel. Je to celé dost komplikované – pak jsem se stal ještě členem Ulan Bator, během roku bych s nimi měl odehrát nějaké koncerty ve Francii, je to skvělá kapela. Nadšení, které z Faust vyzařuje, je velice inspirativní. Výborná zkušenost.
Na turné můžeme asi čekat hlavně skladby z aktuálního alba...Set se průběžně trochu proměňuje, ale je to zhruba půl na půl, dáváme i pár starších čísel, která jsme nějaký čas nehráli. Uvidíme, v jakém rozpoložení k vám dorazíme, ale v každém případě nové skladby znějí naživo výtečně. A zase vystupejeme ve čtyřech, s novým basistou Leem, který se k nám přidal loni v listopadu. Odehrál už s námi spoustu koncertů a zní to fantasticky.
Jsou pro Gallon Drunk koncerty spíš způsobem jak propagovat desky, nebo je právě živé hraní jádrem vaší tvorby?Živé vystupování je středobodem toho všeho.
Nejposlouchanější
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.













