Hlína, konopný beton, dřevo. Člověku je v přírodních materiálech líp, říkají architekti z RCNKSK
Architekt Jan Říčný navrhl kapli v obci Nesvačilka, která je ze dřeva, hlíny a kamene. Jak tyhle materiály z „boží přírody“ působí na člověka?
Janu Říčnému bylo 24 let a byl ještě student na UMPRUM, když navrhl kapli v obci Nesvačilka. Výstavba trvala dlouhých 12 let, ale loni skončila a kaple získala ocenění Grand Prix Architektů. Jak těžká to byla cesta? A co se během ní naučil?
Světlo, prostor, vůně, hmat. Tohle všechno působí na člověka v tradičních kostelech. V kapli Nesvačilka je to podobné. Na zemi je jednoduchá hliněná podlaha, po obvodu dřevěný plášť s malými okýnky, jimiž dopadají dovnitř paprsky světla: „Člověk přijde a potká se s paprsky, jak vstupují do toho prostoru, to mám rád,“ říká architekt Jan Říčný.
S přírodními materiály pracují Jan Říčný a jeho kolega Filip Kosek z ateliéru RCNKSK také na dalších svých stavbách - momentálně pracují třeba na rekonstrukci kostnice v Sedlci, nebo na chalupě pro dětskou organizaci Liga lesní moudrosti v Krušných horách.
„Jestli bych si něco přál, tak aby se přírodní materiály dostaly do veřejných staveb, hlavně do developmentu,“ říká Filip Kosek. Lidé se za byty zadluží často na celý život. „Jestli to je kvalitní a jestli to je zdravé prostředí? Dost o tom pochybuju,“ říká.
Co mají rádi na Vánocích? Jan Říčný má rád zvonečky a Filip Kosek svícínky. Vánoční trhy ale člověka „přehltí pocity zmaru.“
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
