Poruchy příjmu potravy, sklony k závislostem nebo úzkosti. Proč ADHD málokdy chodí samo?
ADHD málokdy chodí samo. Často se na něj postupně nabalují další obtíže – úzkosti, depresivní stavy, poruchy příjmu potravy nebo různé formy závislostí. Ne proto, že by je ADHD samo o sobě „vytvářelo“, ale proto, že dlouhodobé fungování s poruchou pozornosti znamená výrazně vyšší zátěž.
V této epizodě mluvíme o poruchách příjmu potravy a užívání návykových látek. Pokud jde o pro vás citlivá témata, poslech prosím zvažte a případně se opečujte. Poruchy příjmu potravy i užívání návykových látek jsou nebezpečné a mohou mít vážné zdravotní i psychické dopady. Pokud se vás téma osobně dotýká, zvažte prosím vyhledání odborné pomoci nebo podpory ve svém okolí.
„Hodně často se děje, že člověk má ADHD, komplikuje mu to život a kvůli tomu se u něj objeví další duševní potíže,“ říká psycholožka Alena Spálenská. „A když odborník ADHD pořádně nezná, všimne si deprese nebo úzkosti – ale už neřeší, proč tam vlastně jsou.“
Lidé s ADHD podle ní odvádějí dlouhodobě obrovské množství regulační práce, která zůstává navenek neviditelná. „Je to jako vzít si večer ještě jednu směnu. Maskovat, připravovat se dopředu, hlídat tělo, emoce, chování. Držíte tempo, ale stojí vás to strašně moc energie,“ dodává.
Jedním z míst, kde se tahle snaha o regulaci často projevuje, je vztah k jídlu. Jana popisuje svou zkušenost s poruchou příjmu potravy jako způsob, jak získat pocit kontroly. „Chaos v jiných oblastech byl tak velký, že jsem si potřebovala najít něco, co můžu mít pod kontrolou. Měla jsem pocit, že aspoň nad něčím mám nějakou moc,“ říká.
U jiných lidí se přetížení přesouvá do oblasti emocí. Filip mluví o úzkostech a depresi jako o dlouhodobé strategii přežití. „V dospělosti přišla utlumenost – abych nebyl jiný, abych všechno zvládl a abych zapadl,“ říká. „Byly to takové ty klasické úzkostně-depresivní stavy. A pak nějak fungujete dál, protože musíte.“
Úlevu pak někdy nahrazují návykové látky. „Alkohol jsem nepoužíval pro zábavu. Spíš si dám svoje osmé pivo, abych necítil tenzi. Abych necítil ten tlak, který se všude kolem mě děje,“ dodává Filip.
„U lidí s ADHD často vidíme paradoxní reakci na stimulační látky. Zatímco většinu lidí pervitin nebo kokain zrychlí a rozruší, lidé s ADHD popisují, že je tyhle látky naopak zklidní. Že si je někdy berou, aby zpomalili hlavu – a dokázali usnout,“ vysvětluje adiktoložka Zuzana Jandová.
Spektrum: ADHD je šestidílná podcastová série, která přináší příběhy mladých lidí s poruchou pozornosti – těch, kteří se ke své diagnóze dostali až v dospělosti. Jak prožívají emoce? S jakými výzvami se potýkají ve škole, v práci nebo ve vztazích? A co rodičovství? Zkušenosti lidí na spektru doplňují komentáře tuzemského odbornictva. Tématem provází novinářka a redaktorka Radia Wave Sarah Abulkasim. Série startuje 11. prosince a nové epizody vycházejí každý čtvrtek. Poslouchej na webu Radia Wave, v aplikaci mujRozhlas a dalších podcastových aplikacích.
Slovník základních pojmů:
ADHD – neurovývojová porucha, která ovlivňuje to, jak mozek řídí pozornost, plánování, emoce a impulzy. Nejde o „nemoc“, ale o neurodivergenci. Spektrum je stejně jako u PAS široké.
Neurodiverzita – koncept, který uznává, že lidský mozek funguje různými způsoby a že žádná varianta není nenormální. Zahrnuje například autismus, ADHD, dyslexii, ale i neurotypické jedince.
Neurodivergentní – označení pro lidi, jejichž mozek funguje jinak než ten „běžný“ (neurotypický). Patří sem lidé s PAS, ADHD nebo jinými neurologickými odlišnostmi.
Neurotypický – označení pro lidi, jejichž mozek funguje tak, jak to společnost považuje za „standardní“. Jinými slovy, není neurodivergentní.
Co všechno jsme ochotní obětovat, abychom fungovali? Kdy se kompenzační strategie mění v past? A proč část lékařů stále váhá s předepsáním stimulantů, i když výzkumy ukazují jejich přínos? Poslechněte si pátou epizodu podcastové série Spektrum: ADHD.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
