Nejudržitelnější oblečení je to, které opravdu nosíme. O šití, sekáčích a vztahu k věcem s Veronikou Duškovou

„Udržitelný šatník nemá nějakou konkrétní podobu. To, co je spojuje, je, že v něm kousky neleží ladem,“ otevírá rozhovor Veronika Dušková. Základ je podle ní v tom, jak s oblečením zacházíme a jak pečlově ho vybíráme. „Každý má možnost kupovat si věci, které opravdu potřebuje. To je to základní.“

Zatímco část módního průmyslu funguje na principu rychlé obměny trendů, Veronika tráví klidně pět hodin denně v ateliéru. Přesto říká, že její šatník je překvapivě malý. „Furt šiju něco sama pro sebe, ale když se kouknu do šatníku, tak tam je pár kousků,“ popisuje paradox pomalé módy a novou vášeň ve vylepšování bytu.

Velkou část její práce tvoří přešívání oblečení ze second handů. Kromě toho pracuje s certifikovanými látkami nebo takzvaným dead stockem – materiálem, který už byl vyrobený, ale nikdy se nepoužil. „Často mi lidi posílají svoje opravy nebo úpravy. To mám moc ráda,“ říká.

Šití pro ni zároveň funguje jako způsob, jak pracovat s klimatickou úzkostí. „Vidím ve věcech potenciál, i když jsou to malé individuální kroky.“ Zároveň ale zdůrazňuje, že individuální řešení nestačí. „Dávám si pozor, abych nedávala lidem dojem, že když si zašijou dírku na svetru, tak to všechno vyřeší.“

Co všechno zvládnou „zlaté české ručičky“? Proč podle Veroniky nestačí opravovat oblečení, ale je potřeba měnit i systém? A proč nemusí být plátěnka ten nejlepší první projekt pro začínající švadleny? Poslechněte si celé Podhoubí.