Když odejde parťák. Bolest ze ztráty prožívají i mazlíčci

V rušném britském pubu si návštěvníci často jako první všimnou zdánlivé absence fronty. Lidé stojí u baru a objednávají si v systému, který může působit chaoticky. Ve skutečnosti ale funguje princip tzv. mentální fronty – barman i zákazníci si pamatují, kdo přišel dřív. Není tedy vhodné snažit se dostat na řadu silou. Důležité je odhadnout své místo v pořadí, počkat a být připraven objednat.

Ve Velké Británii navíc existuje více typů hospod. Podle CNN mezi ně patří například tzv. „wet pub“ (hospoda, která podává pouze nápoje), historické hospody, hostince, řemeslné pivnice, gastro puby, gin bary, sportovní hospody, free house nebo mikropuby.

Další důležitý rozdíl oproti jiným zemím spočívá v objednávání. Zatímco jinde jsou lidé zvyklí otevřít účet, usadit se a objednávat přes obsluhu, v britském pubu se ve většině případů objednává přímo u baru.

Odlišná je i kultura spropitného. Britské hospody nefungují jako bary v jiných částech světa, kde se zákazníci snaží upoutat pozornost barmana například penězi navíc. Ve Spojeném království se spropitné běžně očekává spíše v restauracích, nikoli v hospodách. V těch si obvykle objednáváte a platíte hned, a spropitné nemá vliv na rychlost obsluhy, píše BBC.

Denzel Curry na tuto skutečnost reagoval na síti X s nadšením a prohlásil, že je „prvním rapperem hraným ve vesmíru“. Toto tvrzení je však sporné.

Astronauti si už od 60. let berou do vesmíru vlastní mixtapy. Původně šlo o kazetové kompilace hudby, kterou chtěli během mise poslouchat. Například Neil Armstrong si během mise Apollo 11 pustil kazetovou kopii alba Music Out of the Moon: Music Unusual Featuring the Theremin z roku 1947 od Harryho Revela a Lese Baxtera. Nešlo však o rapovou hudbu, uvádí magazín Stereogum.

Podle serveru Vice je za prvního rappera, jehož hudba zazněla ve vesmíru, považován spíše Will.i.am ze skupiny Black Eyed Peas. V roce 2012 měla jeho skladba „Reach for the Stars“ premiéru na Marsu u příležitosti přistání roveru Curiosity. Šlo o první případ, kdy byla hudba přehrána z jiné planety.

Zda lze Denzela Curryho označit za prvního rappera, jehož hudba byla přehrána ve vesmíru, tedy není zcela jasné.

Tématem se zabýval americký list The New York Times (NYT), který odkazuje na analýzu společnosti Oumi. Vyhledávač Google zpracuje každý rok přes 5 bilionů dotazů. Na základě zjištěné chybovosti to znamená, že každou hodinu poskytuje desítky milionů špatných odpovědí. Samotný Google přiznává, že AI nástroj může dělat chyby. Takové sdělení je napsané drobným písmem pod každým přehledem.

Víc než polovina správných odpovědí, vygenerované AI přehledem, zároveň odkazovala na stránky, které plně nepodporovaly poskytnuté informace. To ověřování přesnosti nástroje komplikuje. Generální ředitel společnosti Okahu, která pomáhá lidem porozumět technologiím umělé inteligence, pak zdůrazňuje, že by si lidé informace od AI měli vždy ověřit a nespoléhat jen na jeden zdroj. Autoři také zdůrazňují, že AI může sice použit například web s patřičnou informací, ale i tak svou odpověď vygenerovat špatně. K nejcitovanějším zdrojům, konkrétně na druhé a čtvrté místo, pak podle analýzy patřil Facebook a Reddit.

Analytici provedli výzkum na modelu Gemini 2 a Gemini 3. Výsledky u prvního zmíněného modelu byly přesné v 85 %, u druhého pak v 91 %. AI přehledy mohou na každý jeden dotaz vygenerovat různé odpovědi. Jedna pak může být správná, ta další nikoliv.

Analýza byla založená na testu SimpleQA, který vytvořila firma OpenAI. Server arstechnica.com poznamenává, že je to v podstatě seznam s více než čtyřmi tisíci ověřitelnými informacemi, které lze do uměle inteligence zadat. Také podotýká, že chybovost, respektive devadesátiprocentní správnost není vůbec tak špatný výsledek. Google nicméně tvrdí, že samotný test obsahoval nesprávné informace, a studie tak má vážné nedostatky. „Nevystihuje to, co lidé ve skutečnosti na Googlu vyhledávají,“ uvedl v prohlášení pro NYT mluvčí amerického technologického giganta Ned Adriance.

Stres podle výzkumu společnosti Gallup, který zahrnoval 160 zemí, pociťuje asi 39 procent pracujících Evropanů, píše server Euronews. Nejvíce vystresovaní jsou zaměstnanci ve Spojených státech a Kanadě, na druhé příčce je Austrálie a Nový Zéland.

Zpráva také ukazuje, že globálně klesá takzvaná angažovanost zaměstnanců. Tu odborníci měří na základě psychologické vazby, kterou mají zaměstnanci ke své práci, týmu a svému zaměstnavateli. Loni znovu klesla, a to na 20 procent. Je to to nejnižší hodnota od roku 2020.

Euronews uvádí, že se pracovníci celosvětově cítí méně motivovaní, zapojení a oddaní. Vystresování nebo neangažovaní pak mohou potenciálně snížit produktivitu. Ztrátu výsledky studie odhadují na 9 procent světového HDP.

Starý kontinent má, již šestý rok v pořadí, nejnižší míru angažovanosti. Nízké hodnoty výzkumníci zaznamenali například v Chorvatsku, Polsku nebo Švýcarsku. V celosvětovém porovnání jsou na tom pak nejlépe Spojené státy a Kanada. Právě pohled na data stresu a angažovanosti odhalují nápadnou dichotomii, dodává Euronews.

Výzkumníci se dotazovaných ptali také na hodnocení vlastního života. Celosvětově má pocit prosperity 34 procent zaměstnanců. Z regionálního hlediska je na tom nejlépe Latinská Amerika a země Karibiku. Evropa pak v této kategorii s 49 procenty obsadila čtvrté místo.

Incident se stal v Zoo America, která je součástí zábavního parku Hersheypark. Sedmnáctiměsíční dítě se podle místních úřadů protáhlo malým otvorem v dřevěném plotu, který obklopuje výběh, píše server USA Today. Batole se pak dostalo až k hlavnímu kovovému plotu a poranilo si ruku, když ji prostrčilo skrz mříže. „Jeden z vlků instinktivně vzal ruku dítěte do tlamy,“ uvedla policie ve svém prohlášení s tím, že několik kolemjdoucích pomohlo dítě od vlků odtáhnout.

Okresní státní zástupce Fran Chardo agentuře AP sdělil, že podání trestního oznámení pečlivě zvažoval. „Zohlednili jsme spoustu faktorů – věk dítěte, okolnosti, i potenciální nebezpečí,“ řekl. Podle důkazů se rodiče dívali do svých mobilních telefonů. Policie nicméně poznamenala, že není jasné, jak dlouho dítěti nevěnovali pozornost.

Zoologická zahrada uvedla, že reakce vlka nebyla agreseivní, cituje server stanice NBC News. Odpovídala interakci zvířete s jinými neznámými objekty v okolí. „Vlci používají tlamu podobně jako lidé ruce,“ uvedla zoo. Potvrdila také, že vlk má platné očkování a zůstává ve výběhu.

Jedním z nejviditelnějších příkladů je podle webu Dazed trio GLXE, které debutovalo bez klasické kampaně – prostě jen začalo zveřejňovat videa na TikToku. Vzhled členů, hlasy i hudební doprovod jsou kompletně vytvořené pomocí AI. Přesto GLXE na první pohled fungují jako běžná K-popová skupina: mají komunitu fanoušků, s níž komunikují, přidávají příspěvky na sociální sítě a vydávají hudební novinky.

Použití nejnovějších technologií přitom v K-popu není žádnou novinkou. Už dříve se objevily virtuální avatary zpěváků nebo experimenty s digitálními identitami. Nově ale AI zasahuje přímo do samotné tvorby – vznikají plně generované videoklipy, upozorňuje server VMan. Některé firmy podle Dazed plánují využití AI i při výběru umělců nebo produkci skladeb.

To vyvolává kritiku části fanoušků. Podle nich není K-pop jen výsledný singl nebo deska, ale i proces, který tomu předchází – zkoušení a vývoj originálního stylu, osobní příběhy a emoce interpretů. A to jsou stále sféry, v kterých AI nemusí umět živého člověka autenticky napodobit. Dalším problémem je také nedostatek transparentnosti: fanoušci často nevědí, co je práce člověka a co už generovaný obsah.

Zastánci použití umělé inteligence naopak tvrdí, že jde jen o další přelomový nástroj, podobně jako v minulosti třeba hudební software. AI podle nich navíc může otevřít dveře novým tvůrcům.

A ve hře je i otázka identity. Podle některých expertů hrozí, že by mohl vzniknout „K-pop bez Koreje“ – tedy projekty vytvořené umělou inteligencí bez kulturního kontextu, na kterém celý žánr stojí.

Jakou roli bude AI v K-popu do budoucna hrát, zatím není jasné. Jisté ale je, že o její budoucnosti nebudou rozhodovat jen labely a technologie, ale podle všeho i samotní fanoušci.

Seriál z roku 2006 sledoval dívku, která vede dvojí život – přes den obyčejná teenagerka, večer slavná popová hvězda. Právě tato dvojkolejnost ale podle serveru CNN silně zasáhla i děti, které samy balancovaly mezi různými identitami. Třeba děti imigrantů, které doma mluvily jiným jazykem a ve škole se snažily zapadnout, nebo mladé lidi, kteří skrývali svou queer identitu.

„Přechod mezi domovem a školou byl jako přepínání kódů,“ popisuje jedna z fanynek, která vyrůstala v konzervativní rodině přistěhovalců. Podobně mluví i další – o pocitu, že v každém prostředí je trochu jinou verzí sebe sama.

Pro některé fanoušky měl symbolický význam i samotný vzhled postavy. Paruka, kterou si Hannah nasazovala, aby se proměnila, připomínala zkušenost lidí, kteří se přizpůsobují okolí, aby zapadli. „Někdy si prostě nasadíte masku, abyste patřili do určitého prostoru, nebo kolektivu,“ říká další z nich.

Silný vztah k seriálu popisuje na Instagramu i Kendall Knight, který vyrůstal v konzervativním prostředí a skrýval svou queer identitu. Doma si jako dítě tajně hrál na Hannah Montanu, dnes vystupuje jako drag performer. Svou proměnu chápe jako rozšíření sebe sama – už ne jako masku, ale jako autentickou část identity.

Tvůrci seriálu zpětně zdůrazňují, že hlavním poselstvím bylo přijmout sám sebe. A i když by dnes, po dvaceti letech, Hannah Montana možná vypadala jinak, její poselství zůstává. Pro řadu lidí totiž nebyla jen popkulturní ikonou, ale způsobem, jak si pojmenovat vlastní zkušenost.

Termín limerence zavedla v 70. letech psycholožka Dorothy Tennov, píše BBC. Označuje jím intenzívní, vtíravou a všepohlcující touhu po jiné osobě. Nejde přitom nutně o vztah ani o snahu druhého získat – limerentní lidé často touží jen po tom, aby jejich city někdo aspoň trochu opětoval. Klíčovou roli v celém „vztahu“ přitom hraje nejistota. Člověk trpící limerencí zůstává ve fázi očekávání a naděje, že by jeho poblouznění mohlo mít další vývoj, aniž by o to ale skutečně usiloval.

Na rozdíl od běžné zamilovanosti, která obvykle po několika měsících odezní nebo se promění ve stabilnější vztah, může limerence trvat i roky. Výzkumy uvádějí průměrnou délku mezi osmnácti měsíci a třemi lety. Na rozdíl od klasické zamilovanosti má často výrazně negativnější dopady. Lidé ve stavu limerence mohou zanedbávat spánek, jídlo, práci i vztahy s okolím. Místo toho analyzují každou interakci s vysněným člověkem, vracejí se k minulým situacím a jejich myšlenky se stále točí kolem jediné osoby.

Odborníci upozorňují, že limerence není oficiálně uznaná diagnóza a není jasné, kolik lidí ji zažívá. Některé studie ji dávají do souvislosti s úzkostnou vazbou nebo jinými psychickými potížemi, důkazů zatím ale není dostatek. V některých případech pak může přerůst i v problematické chování, například stalking. Většina lidí si ale udrží hranice a uvědomuje si, že jde o jednostrannou náklonost.

Dobrá zpráva je, že limerence může odeznít. Podle webu Living with Limerence pomáhá omezení kontaktu se zbožňovanou osobou nebo pokud přijde z její strany jasné odmítnutí, které naruší iluzi potenciálního vztahu. Jakmile totiž zmizí naděje, odezní i samotná posedlost.

Ženy použily vlastní vajíčka a pečlivě si vybraly jednoho anonymního, zdravého dárce spermatu. Klinice, která pro ně sperma objednávala, zdůraznily, že je pro ně důležité použít stejného dárce pro obě děti, aby byly biologicky příbuzné. Metoda IVF je stála v přepočtu asi 550 000 korun, z toho 56 000 korun zaplatily za sperma. Informuje o tom server BBC.

Po narození mladšího syna Jamese si ale všimly, že se vzhledem výrazně liší. Jak píše server Firstpost, DNA testy po letech potvrdily jejich obavy. Ani jedno dítě nepochází od vybraného dárce a navíc děti nejsou biologicky příbuzné ani mezi sebou. Klinika použila sperma od dvou různých dárců.

BBC zjistila, že podobné podezření mají rodiče nejméně sedmi dětí z britských rodin a všechny případy souvisejí s klinikami na severním Kypru. Ten se stal jednou z nejoblíbenějších destinací pro Brity hledající léčbu neplodnosti nebo asistovanou reprodukci v zahraničí. Kliniky jsou tam málo regulované a slibují nízké ceny i vysokou úspěšnost. Nabízejí také široký výběr anonymních dárců vajíček a spermatu z celého světa, což je atraktivní zejména pro lidi, kteří mají problémy s plodností, LGBT komunitu nebo jednotlivce, kteří takovou možnost ve své zemi hlavně kvůli komplikované legislativě nemají.

Podle odborníků je záměna dárců při IVF velmi vzácná. Opakované případy však mohou naznačovat nedbalost kliniky. Severní Kypr současně nemá nezávislý regulační orgán, který by kliniky kontroloval a lékařka, která je za zákrok odpovědná, pochybení odmítá. Rodiny tak neví, jak se domoct spravedlnosti.