Proč prostě neodejde? Příběh Simony Monyové ukazuje, jak funguje past domácího násilí

20. srpen 2026

Úspěšná, slavná, chytrá a oblíbená spisovatelka. I přesto se Simona Monyová stala obětí domácího násilí, které podle pozdějších zjištění trvalo roky. Nový díl podcastu Psycho se k jejímu příběhu vrací i skrze minisérii Monyová a vysvětluje, proč otázka „proč neodešla?“ míří úplně špatným směrem.

Domácí násilí často nevypadá jako jeden náhlý zlom. Toxický vztah může začínat velkými gesty, intenzivní blízkostí a pocitem dokonalé lásky jako z románu. Jenže ponižování přichází pomalu a nenápadně: nejdřív poznámky k oblečení, pak kontrola peněz, izolace od práce nebo přátel, shazování a přehazování viny. Období strachu a napětí se navíc střídají s „líbánkami“, omluvami a dalšími důkazy lásky. Právě tenhle cyklus může oběť postupně dusit a zároveň ji k pachateli silněji poutat. „Tenhle zvláštní stav je zvenku nepochopitelný a frustrující,“ říká Karolína. I proto podle ní okolí často nerozumí tomu, proč oběť zůstává, vrací se nebo pachatele kryje.

V epizodě zaznívá i to, že pachatelé domácího násilí často testují hranice a hledají zranitelnost. „Oběť může vypadat opravdu jakkoliv,“ připomíná Pavel. Úspěch, vzdělání ani sebevědomí nejsou ochranný štít proti manipulaci, ekonomické závislosti nebo vztahové pasti, ve které se péče střídá se strachem.

Díl zároveň uvádí na pravou míru populární nálepky typu „narcistické násilí“. „Narcismus existuje, násilí existuje, dohromady to dává velmi dobrou marketingovou zbraň,“ glosuje Karolína. A když přijde řeč na to, kdo partnerské násilí páchá, Pavel stručně nadhazuje: „Psychopati?“

Poslechněte si nový díl podcastu Psycho o Simoně Monyové, domácím násilí a o tom, proč je u blízkých důležitější trpělivost než soudy.

Spustit audio

Mohlo by vás zajímat

Nejposlouchanější

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.