Kdo nám přebarvil noc? Proč se pod bílými lampami můžeme cítit jako na pitevně
Stejná ulice, stejné domy, ale úplně jiný pocit. Stačí vyměnit oranžové lampy za bílé světlo. V novém dílu Psycha se Karolína a Pavel ptají, proč se pod bílými lampami cítíme jinak a co nám s oranžovým světlem z ulic mizí. Karolína přitom Pavlovi dělá ďáblova advokáta.
„Víš, co je psycho? Když ti někdo přebarví noc.“ Večerní procházka Prahou může připomínat tajemný příběh. Nebo taky cestu nemocniční chodbou. „Najednou mi to připadá spíš jak někde jako na pitevně,“ popisuje Pavel, jak na něj bělejší osvětlení působí. Co s námi dělá barva světla a proč může známé místo po výměně lamp ztratit svoje kouzlo?
Pavel vzpomíná na nasvícený Vyšehrad i španělskou Alhambru, která mu v oranžovém světle připadala jako „zlatej hrad na kopci“. Karolína nabízí i jiné vysvětlení: „Možná to je nějaká nostalgie.“ Sama ale přiznává, že jí bílé osvětlení připomíná obchodní centra: „Nemám ráda ty velký bílý světla.“
Od osobních zážitků se oba dostávají k environmentální psychologii. „Potřebuješ se orientovat, rozpoznávat jeho strukturu a předvídat, co se kolem tebe nachází,“ vysvětluje Karolína jednu z potřeb, které v prostředí máme. Přehledností to ale nekončí. Svoje místo má i tajemství a možnost něco objevovat.
Dojde také na to, kdo o podobě nočního města rozhoduje a jak zachází s výhradami jeho obyvatel. Je bělejší světlo automaticky lepší? A jakou váhu má to, jak se pod lampami cítíme? Poslechněte si nový díl Psycha na Radiu Wave.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
