Z obyčejných studentů krutými dozorci. Co se dělo ve stanfordském experimentu?

12. listopad 2026

Jedni dostali uniformy dozorců, druzí čísla místo jmen. Stanfordský experiment měl ukázat, co s lidmi udělá přidělená role. Kvůli ponižování účastníků ale skončil předčasně. Opravdu v sobě máme všichni krutého dozorce? Karolína a Pavel v novém dílu Psycha rozebírají původní výzkum, jeho filmové zpracování, novou reality show i odlišný průběh studie BBC.

Proč lidé poslouchají autority a za jakých okolností ubližují druhým? Tyto otázky zaměstnávaly psychologii po druhé světové válce. Navazoval na ně i Philip Zimbardo, který v roce 1971 náhodně rozdělil účastníky na vězně a dozorce. Zkoumal, jak jejich chování ovlivní přidělené role a prostředí věznice.

Z experimentu se stal známý příběh o tom, že k násilnému chování stačí dostat moc. Zimbardo ale dění sám ovlivňoval a dozorci byli pobízeni k tvrdosti. „Já bych tam nechtěla v tom figurovat, abych to neovlivňovala. A on byl ředitel tý věznice,“ upozorňuje Karolína.

Někteří dozorci vězně trápili, jiní s nimi měli soucit. „Ta samotná role, jasně, ta člověku umožňuje dělat ledacos, ale je to furt v souvislosti s tím, jestli se s tou rolí člověk ztotožní,“ vysvětluje Pavel. Karolína doplňuje: „Mám nějakou osobnost, je tam někdo, kdo na mě třeba tlačí nebo netlačí.“

V dokumentární sérii BBC The Experiment dozorci autoritářskou roli odmítli a vězni se semkli. Společné, rovnostářské uspořádání ale později ohrozila skupina prosazující vládu pevné ruky. „A je to vlastně daleko zajímavější než celá netflixová minisérie,“ hodnotí Pavel.

Proč experimenty dopadly odlišně? Jakou roli hrají skupinová identita a vedení? A kdo se do vězeňského výzkumu vůbec přihlásí? Poslechněte si nové Psycho na Radiu Wave.

Spustit audio

Mohlo by vás zajímat

Nejposlouchanější

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.