Nové album Antony and the Johnsons na RW
V rubrice Deska týdne se budeme následujících sedm dní věnovat aktuálnímu počinu Antony and the Johnsons s názvem The Crying Light. Asi není přehnané tvrdit, že v New Yorku usazené Antony and the Johnsons si snad každý zapamatuje na první poslech.
Na přelomu milénia vyšel jejich eponymní debut na labelu Durtro Davida Tibeta ze zpřízněných Current 93. Nezaměnitelný hlasový projev i androgynní vizáž zpěváka a klavíristy Antony Hegartyho v doprovodu komorní akustické kapely působil jako malé zjevení. Ale než širšímu posluchačstvu skutečně došlo, že tohle je něco, co se ani na newyorské scéně plné experimentátorů a podivínů nejrůznějšího druhu neurodí obden, ještě to chvíli trvalo. Konkrétně do roku 2005, kdy za druhou desku I Am a Bird Now sklidili Antony a spol. prestižní Mercury Prize pro nejlepší britské album roku (Hegarty se totiž narodil v anglickém Sussexu). Pro dokreslení dojmu dodám, že předstihli taková jména, jako byli tehdy favorizovaní Kaiser Chiefs, M.I.A. nebo Coldplay.
Dvojka vyšla u Secretly Canadian, jimž jsou Antony zatím věrní i s novinkou, a přinesla dávku úchvatných šansonů postavených na monumentálních melodiích klavíru a charismatickém, jemně naléhavém zpěvu. Hostovačku si tu vystřihli třeba Antonyho vrstevníci Devendra Banhart nebo Rufus Wainwright, ale i ikony o generaci starší - Boy George nebo Lou Reed. Hegartyho a Johnsonových bylo najednou všude plno. Antony se objevil na deskách CocoRosie, Björk nebo Joan as Police Woman, zapojil se do projektu Hercules and Love Affair, na oplátku zazpíval Reedovi na albu Raven. To je slušný posun od první poloviny devadesátých let, kdy s kabaretní skupinou Blacklips vystupoval na drag shows v newyorském undergroundovém klubu Pyramid. Ostatně témata genderu, transgenderu, homosexuality a vůbec různých podob a projevů lidské touhy po lásce jsou pro Antonyho texty poměrně zásadní, i když na novince The Crying Light se dotkne třeba i ekologických námětů.
Mimochodem, na obalu nového alba je fotografie legendárního japonského tanečníka butó, dnes stodvaletého Kazua Ohna, o kterém Antony mluví jako o svém uměleckém rodiči. Pokračuje tak linie započatá u I Am a Bird Now, na jehož přebalu je známá fotografie transsexuální hvězdy Warholových filmů Candy Darling na smrtelné posteli. Antony a jeho kohorta své desky zdobí fotkami, které jsou nejen staré a krásné, ale mají i hlubší význam pro jejich hudební estetiku.
Nebojte se ji pořádně prozkoumat. Už dlouho je jasné, že Antony and the Johnsons za to bez pochyby stojí.
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
