Nového Wolfensteina nezachrání ani mladá krev

9. srpen 2019

Sérii Wolfenstein už pomalu táhne na čtvrtý křížek, takže se není čemu divit, že její mateřská společnost Bethesda má určité tendence ji nějakým způsobem osvěžit. V nejnovějším díle s přídomkem Youngblood si tedy nezahrajete za veterána B. J. Blazkowicze, nýbrž za jeho dcery – dvojčata. Povedlo se Bethesdě tohle vytržení z letargie v alternativní historii?

Dosavadní díly Wolfensteina zatím vždy naplňovaly klasický model power fantasy – silné zbraně, ještě silnější muži a spousta přepálené akce proti nacistické okupaci, která v téhle verzi světa byla úspěšná. Youngblood jde ale naproti trendům, a to nejen ženskými hrdinkami, ale také tím, že si nového Wolfa nezahrajete jinak než v kooperaci. Lidského parťáka sice můžete nahradit počítačem ovládanou sestrou, pořád se ale tak nějak počítá s tím, že na likvidaci nacistů budete dva. Nepřátelé sice nejsou kdovíjak inteligentní, zato mají spoustu zdraví a mnohdy je nezabije ani celý zásobník z rotačního kulometu. Což zamýšlenou imerzi trochu rozbíjí.

Čtěte také

Okupovaná Paříž 80. let minulého století je zvráceným způsobem vlastně krásná, ale poněkud prázdná a v duchu kooperativních her se počítá s tím, že mise budete donekonečna opakovat a do nenápaditých lokací se vracet. Počítá s tím i nový RPG systém, kde si můžete, respektive musíte, vylepšovat schopnosti sester Blazkowiczových. I to je spíš krokem stranou – už nezáleží na tom, jak nadupanou zbraň nějakou náhodou najdete, ale na nudných čísílkách a statistikách. Ani příběhově Wolfenstein: Youngblood příliš neoslní, se svým nejemotivnějším momentem se vytasí prakticky hned na úvod a pak už nemáte moc důvodů se nějakému vyprávění věnovat. Namísto epické destrukce čtvrté říše nám MachineGames naservírovali spíš nudnou nastavovanou kaši, která v záplavě kvalitnějších kooperativních stříleček právem zapadne.

Proč je v nacistické Paříži až nepřirozené ticho? Je hraní ve dvou na jedné klávesnici jediný správný způsob, jak hrát Wolfensteina? A co by Jarda dělal raději, než hrál Youngblood? Poslechněte si jubilejní 150. Quest a dozvíte se víc!

Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.