NYHC
Je snad jenom jedno město, které je považováno za to jediné pravé bitevní pole hardcoru. V málokterém městě můžete během jednoho dne navštívit několik hc koncertů najednou. Ať už jste příznivec agresivního hardcoru, nebo třeba SxE, určitě si vyberete. Samotné spojení s New Yorkem je i dobrá reklama - a tak pokud kapela pochází z New Yorku, určitě se na jejích plakátech, tričkách atd. objeví bájný nápis: NYHC.
Arman Majidi (Sick Of It All) : V metalu se zpívá o čarodějnicích a nadpřirozených věcech, zatímco hardcore je o realitě.
Vše vznikalo v kultovním klubu CBGB ve čtvrti Queens na začátku 80. let. Zde vystupovaly všechny kapely a z návštěvníků se později stávali zakladatelé nových kapel, nezávislých labelů či vydavatelé různých fanzinů. Z Queensu se povědomí o NYHC šířilo do celého New Yorku a z něj na celé východní pobřeží Spojených států. Jestliže se hardcore ujal na východním pobřeží, na západním si dlouho nemohl najít cestu k fanouškům. Mezitím co si ze sebe punker v CBGB ztrhával nával deprese mezi betonovými zdmi pod návalem hardcoru, tak na západním pobřeží si cestou na slunné pláže prozpěvoval v autě refrény melodického neopunku. Ale možná díky tomu, že hodně kapel z New Yorku přešlo od tzv. "hate coru" k trochu optimističtějšímu hudebnímu vyjádření, získaly si kapely nakonec fanoušky i na západním pobřeží.
Craig Setari (Sick Of It All) : Hardcore se vrací. A vrací se silnej. A dokonce z nějakého důvodu jsme začali být taky populární na západním pobřeží.
V první polovině devadesátých let neměl zrovna hardcore dobrou pozici - jak na celém území Spojených států, tak i v samotném New Yorku. A tak vyrazily kapely do Evropy. Úspěch byl tak obrovský, že dodal energii vlastně celému hnutí ve Státech, a dostal ho tak z jeho útlumu. Z kapel (i když myšlením velmi odlišných), jako jsou Sick Of It All , Yuppicide, Shelter, Agnostic Front , se staly legendy. Z malinkatých klubů (200-400 lidí) se přesunuly do větších klubů (400-1500). V některých zemích obsadily i velké haly (Německo), některé skupiny se dokonce staly velmi žádanými na obrovských rockových festivalech (Dynamo festival v Holandsku). Dlouho netrvalo a začaly se ozývat i velká vydavatelství. Některé kapely zkusily štěstí u Major labelů, jiné zůstaly věrny nezávislým vydavatelstvím.
Lou Koller (Sick Of It All) : Když HC v letech 89-91 vymřel, nikdo nemohl vidět hardcorové kapely v New Yorku, protože zanikly. Ale my pořád hráli. Měli jsme turné, i když nikdo nechtěl HC kapely vidět. Ale my jsme se udrželi a šli do Evropy. BANG! A všichni nadšeně říkali : "Do prdele, co to je za muziku?" A najednou jsme zase jeli.
Polovina devadesátých let je dobou naprostého rozkvětu hardcoru v New Yorku. Jestliže některé kapely zanikly (Murphy's Law, Gorilla Biscuits , Yuppicide či Serpico), jiné zase vznikly ( H2O , Creep Division, Vision Of Disorder, Shutdown ) a dodaly nový náboj. Hlavně samotný "sound" NYHC se stal o mnoho rozmanitější, a to díky vlivům metalu nebo zvuku "rockpunkových" kapel ze západního pobřeží. Prostor dostávají i v televizi a rádiích. I u nás je to znát. V rockových časopisech se místo fotek "kudrnatých tvrďasů s hustě zarostlým hrudníkem" objevují skupiny, které se v rozhovorech baví o stavu společnosti, ekologii a nešokují alkoholickými večírky či rozbitými hotelovými pokoji. Jejich jednoduchá, ale velmi energická hudba se výrazně tlačí do klubů.
Matt Baumbach (Vision Of Disorder) : Jestli vnímáme nějaký posun na newyorské hardcorové scéně? Jo, hejbe se to. Vznikají nové skupiny s rozdílným zvukem, už to není ten starý jednotný sound.
Ale samozřejmě není nic tak růžové, jak se zdá. Třeba Agnostic Front mají pro část "kids" díky některým svým výrokům a textům nálepku "sexistické kapely", MadBall zase má buď totální odpůrce, a nebo věrné příznivce, Shelter (a hlavně zpěvák Ray Cappo) mají velký problém zbavit se role "kazatelů" SxE hnutí či přímo KršnaCoru...
Rob Kabula (Agnostic Front) : Všichni zpívají o tom, jak je život šťastný a krásný. Chceme jim připomenout, z čeho vylezli. Ošklivou, naštvanou muziku, která kašle na módu.
Asi nejčernější skvrna padla na Sick Of It All. V roce 1993 mladík Wayne Low s tričkem SOIA, postřílel několik svých spolužáků ve škole. Následovaly soudy, v některých státech USA zákaz hraní. Těžko se kapele vysvětlovalo, že mladík vůbec nebyl jejich fanouškem, ale že si tričko oblékl jenom kvůli samotnému nápisu Sick Of It All (Znechucený ze všeho).
Toby Morse (zpěv H2O) : Chceme svými texty inspirovat lidi k pozitivním změnám.
Co ale mají kapely společného, jsou vynikající živá vystoupení. S vervou lvů v kleci jatých, kteří chtějí k nebesům, se představitelé kapel pohybují, řečeno snad lépe běhají, kopou či skáčí po pódiu. Většinou se vyhýbají zdlouhavým proslovům mezi písničkami. Návštěvníka čeká vřava od první minuty až do posledního přídavku. Jestli jste někdy chtěli vědět, co to je a nebo jak vypadá na živo stage diving, jděte na newyorskou kapelu. Gotta gotta go ...
Zoli Teglas (Ignite) : Hardcore je velice pozitivní cesta životem a je potřeba, aby ta scéna rostla, aby bylo víc kapel, víc koncertů. Zpěváků, kteří umí zpívat, kytaristů, kteří umí hrát, víc pozitivních textů a ne pouze stěžování si.
NEJZNÁMĚJŠÍ
Je těžké vybrat z velkého počtu kapel ty nejlepší. Proto jen ty nejznámější (neznamená nejlepší). Jsou to Agnostic Front, Sick Of It All a Shelter . Všechny tři kapely koncertovaly několikrát v České republice, všechny mají nálepku "legenda z New Yorku".
Roger Miret (Agnostic Front) : Hardcore je pouliční muzika pro všechny rebelující "kids" ze všech prostředí.
Pro mnohé je jejich první album Victim In Pain ten pravý základní stavební kámen hardcorové muziky. Jejich doslova agresivní nadupaná hudba učarovala mnoha budoucím hc hudebníkům. Agnostic Front zůstali věrni svému agresivnímu projevu doteďka, totéž platí i o záporném postoji k SxE hnutí. Na další desku, kterou by stejně úspěšně navázali na legendární Victim In Pain, čekali snad až do roku 1997, kdy vyšla Something's Gotta Give i s jejich asi největším hitem Gotta Go. Mezitím vydali ještě čtyři studiová alba a nějaké ty kompilace a záznam koncertu z klubu CBGB. V roce 1999 vydávají v původní sestavě album Riot, Riot Upstar (producenta jim dělal Lars Frederiksen z Rancid). Jejich poslední počin Dead Yuppies (2001) je pořád ve stejných hudebních kolejích. Nečekejte žádné sólo, které pohladí, ani vokál ve stejné tónině. Čekejte 30 minut syrové muziky a jedno z nejlepších alb kapely.
Craig (baskytara - Sick Of It All) : Pokud budeme velká kapela, budeme stejně dělat to, co jsme vždycky dělali. Odevzdáme 100% a budeme psát ty nejlepší písničky, co dovedeme, budeme zkoušet být nejlepší. Všechno, co máme, dáváme hned na řádky. A jestliže se staneme populárními, tak to bude skvělý. Není nutno mít žádný strach.
Páteř Sick Of It All tvoří bratři Kollerové (Lou - zpěv, Pete - kytara), kteří - jak prohlašují - byli právě na svém prvním koncertě na kapele Agnostic Front a kde jinde než v klubu CBGB. Sotva uplynuly čtyři roky a právě vzniklí Sick Of It All vydávají v roce 1987 první EP pod stejnojmenným názvem. Deset písniček na deseti minutách jsou přímou ukázkou toho, jak v té době zněl NYHC. V roce 1989 vydávají svoje debutové album Blood, Sweat and No Tears. Ale až další album Just Look Around (1992) je usadilo na pomyslný hardcorový trůn v New Yorku. Zatímco Agnostic Front jsou pořád věrni svému agresivnímu image, Sick Of It All se po albu Built To Last (1997) řadí spíše mezi pozitivní hardcorové kapely. Vzhledem k tomu, že Sick Of It All vydávali u velkého vydavatelství, točí videoklipy, které občas pustí i některé televizní kanály, a mají propracovanou image vystupování, jsou bráni asi za nejúspěšnější kapelu z New Yorku. Sick Of It All jsou přeci jen více hudebně rozmanitější než Agnostic Front. V jejich tvorbě najdeme jak alba s prvky metalu (Just Look Around, Scratch the Surface), tak i punkové nahrávky (Step Down, Sanctuary) či klasický starý hardcore (Blood Sweat and No Tears).
Ray Cappo (zpěv Shelter) : Záleží mi na mém způsobu života, přátelích, muzice, meditacích. Během života se můžeme pouze zdokonalovat, poznávat.
Melodický hardcore, nejznámější kršnovská kapela - to jsou asi první slova, která napadnou člověka při vyslovení Shelter. V osmdesátých letech založil Ray Cappo legendární SxE kapelu Youth Of Today. Po jejím rozpadu Cappo odjel do Indie, aby po návratu rozvířil trochu stojatou vodu ve scéně. Přišel s náboženstvím Hare Kršna, které se rozhodl šířit pomocí hardcoru. O Shelter lze říci, že to byla kapela dvou mužů - zpěváka Raye Cappa a kytaristy Porcella. Na ostatních postech se během kariéry Shelter vystřídalo okolo dvaceti muzikantů. Ale i ten nejvěrnější dal Shelter sbohem. Porcell se před dvěma lety rozhodl věnovat rodině. Ray Cappo dal Shelter sám znovu dohromady. Shelter vydali minulý rok album Purpose The Passion, které je určitě velmi povedeným kouskem. U nás šokovali uvedením svého videoklipu (Here We Go) v hudebním pořadu ESO na televizi NOVA. Samozřejmě s tímto "nepěkným činem" má kapela pramálo společné.
HC - Hardcore - Dnes se už nejedná o hudební styl, ale spíš o hnutí. Původní hardcore (old school) byl rychlý, melodický, doplněný o refrény. Hudebně se hardcore vyvinul z punku, přičemž se během dvaceti let své existence promíchal s mnoha hudebními styly - nejvíce asi s metalem (new school).
Kids - přezdívka pro fanoušky hardcoru
SxE - Straight Edge - Hnutí, které vzniklo v USA v polovině 80. let. Odmítá veškeré drogy (legální, nelegální). Další důležitá podmínka je vegetariánství a boj proti sexismu. Někteří představitelé svým "morálním" povyšováním se nad ostatními hodně lidí od SxE odradili.
Kršnacore - Představitelé těchto kapel jsou spojeni s náboženstvím Hare Kršna, jehož myšlenky se snaží skrze hardcore předat posluchačům. Mají velkou vazbu na SxE hnutí.
Stage-diving - skákání fanoušků a interpretů z pódia do davu (vznik se připisuje době koncertování Youth Of Today)
Crowd surfing - interpret je držen davem fanoušků ve vzduchu nad jejich hlavami
Fanzin - většinou samizdatově vydávaný časopis věnovaný hardcoru a dění okolo samotné punk/hc scény
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
