Odcizení, nuda a normcore kodaňského labelu Posh Isolation, který křísí post punk

Dánský label fungující sedmým rokem si nedávno do katalogu čítajícího na 170 releasů připsal sólový počin Švéda Hannese Norrvida. Jde o vůdčí postavu oslavovaného syntezátorového projektu Lust for Youth pohybujícího se někde mezi pochmurným elektrem sheffieldských Human League a popovějších Eurythmics. Ambientní elektronická nahrávka pořízená na čtyřstopý rekordér vychází pod pseudonymem Norin a má být jakousi vzpomínkou na Norrvidovo rodné městečko, kde ho podle jeho slov naháněli náckové a ve volných chvílích se kochal historickými památkami. Hudebník má napilno, k tomu chystá na 18. března s triem Lust for Youth další album u stylotvorného labelu Sacred Bones. S „domovskou“ značkou ale udržuje stálé spojení jako most mezi Kodaní a Malmö. Už jenom proto, že se spoluzakladatel Posh Isolation Loke Rahbek stal třetím členem projektu.

Kodaňskou nezávislou hudební scénu soustředěnou kolem vydavatelství před několika lety uvedli na mapu Iceage, kteří si za svou kombinaci melodických postpunkových pasáží, agresivity hardcoru, citlivého folku a goth rocku vysloužili pozornost světových blogů. Jeden z nich jejich hudbu později výstižně popsal: „Jako by Leonard Cohen začal hrát s Minor Threat.“ Později se Iceage posunuli k alternativní country a na albech nechali znít i housle nebo mandolínu. Britský deník Guardian a další média kapelu obviňovali pro její zalíbení ve fašistické symbolice z propagace nenávistné ideologie. Nebylo to tolik vzdálené tomu, když se ze stejných důvodů kdysi hudební novináři strefovali do Joy Division.

S tím, jak se Iceage pomalu, ale jistě stávali velkou kapelou, se média začala zajímat o to, co se v chladných zkušebnách v Kodani děje. Šlo o jakýsi zlomový bod, kdy tamní aktivní hardcorovou scénu vystřídal okruh kapel vedených Iceage a všechno dění se přesunulo do klubu Mayhem – prostoru pro experimentální a extrémní hudbu, kde vás neomezuje žádný hlukový limit.

Iceage |foto: Matador Records

Ve starším rozhovoru pro New York Times vychvaloval frontman Elias Bender Rønnenfelt kapelu Lower, kterou nejlépe vystihuje nálepka „depresivní rock“. Zpěvák Adrian Toubro čerpá inspiraci z děl skandinávských spisovatelů a jeho nihilistické texty jsou plné odcizení, letargie, deprese, nudy lepící se na paty každým krokem a chladné atmosféry známé z populární detektivky Most. Lower si vysloužili taky několik nařčení z propagace fašismu, ale jeden z videoklipů ohlašujících jejich loňskou nahrávku I’m A Lazy Son… but I’m The Only Son všechny výkřiky umlčel. Podepsal se pod ním totiž britský hudebník a performer Dean Blunt, který na pódium nikdy nevyleze, aniž by při sobě měl černošského bodyguarda. To proto, aby nebyl v klubu jediným černochem on sám.

Iceage, Lower i Lust for Youth, tedy některá z hlavních jmen kodaňské scény, postupně přestoupili k větším labelům. „Věrná“ vydavatelství Posh Isolation stále zůstává punková čtveřice Communions, která mezi industriální elektronikou trochu vyčnívá. Inspirace pro jejich melodické pasáže se dá vystopovat v ozvucích někdejší madchesterské scény, chvílemi jako bychom u Communions slyšeli rané U2. Zpěv Martina Rehofa si zas občas můžete splést s Courtney Love a jejími Hole, zároveň kapele nechybí punková tvrdohlavost. Communions byli jedněmi z mnoha, kteří se společně se zmiňovanými skupinami objevili na vinylové kompilaci Dokument #1, mapující kodaňskou scénu spletenou hlavně z 15–20 nadproduktivních muzikantů – nahrávka se pořizovala v městské knihovně a nekřtila se nikde jinde než v klubu Mayhem.

Šlo o jakousi kroniku dosavadní práce Posh Isolation, za kterou se Rahbek s kolegou Christianem Stadsgaardem ohlíží v rozhovoru pro server Self-titled. Oblíbenci Thurstona Moorea ze Sonic Youth mezi citacemi filozofa Jeana Baudrillarda vysvětlují: „S labelem jsme představili některé z nejzajímavějších vizuálních a kulturních fenoménů, které se objevily za poslední roky, a taky jsme po celou tu dobu nosili košile hezčí než všichni ostatní – v obojím chceme pokračovat.“

Communions |foto: Ida Dorthea

Nutno dodat, že se jim například vedle melbournské scény především podařilo sdružit kolektiv kapel dávajících post punku nový smysl i v 21. století. Možná to říká taky heslo Posh Isolation – „obveselení pro nový svět“, pravděpodobně vypůjčené z debutu Entertainment od britských Gang of Four.